Vypracované otázky

• ústava = zvláštní právní akt nejvyšší právní síly, je jedním z vnějších projevů moderního státu

• není zcela jasné, který z dokumentů byl skutečně první ústavou, ale lze za něj považovat např. Regeringsformen (1634 ve Švédsku upravil organizaci výkonné moci), Utrechtskou unii (1579 mezi sedmi nizozemskými provinciemi vytvořena konfederace)

• s rozvojem kapitalismu se začíná vytvářet nový obraz společnosti (někdy označována jako občanská nebo buržoasní), se kterou je spojena existence ústavy

Psaná ústava vzniká z několika zdrojů

• myšlenka společenské smlouvy: většinou to byl výraz suverenity lidu a likvidace absolutismu (často to byla jen úmluva lidu, ne dohoda s králem; např. u amerických kolonií)

• písemné zakotvení a slavnostní vyhlášení (návaznost na středověká privilegia a výsady udělovaná formou slavnostního dokumentu)

• teorie dělby moci: institucionální záruka svobody jedince

• představa o nadřazenosti psaného dokumentu nad obyčejem

• teorie egalitarismu a liberalismu, tzn. rovnost a svoboda lidské bytosti

• myšlenka nové „bible“, víry v možnost racionálního řešení společenských problémů

Fáze vývoje ústavy moderního státu

• v plné formě se moderní stát s ústavou začíná projevovat až koncem 18.století v podobě ústav amerických kolonií, USA, Francie

První fáze vývoje

• hlavní pozornost věnována organizaci státní moci a její dělbě

• postavení jedince upravováno v jiných dokumentech (Bill of Rights)

Druhá fáze vývoje

• úprava vztahu státní moci a jedince (spolu s otázkami samosprávy) – jeden z nejvýznamnějších znaků moderního konstitucionalismu (např. ústava Belgie 1831, prosincová ústava 1867, plně v ústavách států po druhé světové válce)

• jedinec získává právo na účast při řízení veřejných záležitostí, hlavně právo volební

• ústavy Výmarské republiky 1919, ČSR, Rakouska 1920, Polska 1921, 1935, Jugoslávie 1921, Španělska, SSSR 1936

Třetí fáze vývoje

• projevuje se ve 20.století

• do obsahu ústav stále více proniká zakotvení cílů státní činnosti a hodnot, kterými se má státní moc vázat

• je to důsledek obou světových válek a masového porušování lidských práv v totalitních státech

• zejména ústavy Japonska 1947, Itálie 1947, SRN 1949, Řecka 1975, Portugalska 1976, Španělska 1978 nebo postsocialistických zemí

28. Druhy ústav z hlediska jejich typologie

Ústavy právní a faktické

Pozn: východiskem pro klasifikaci ústav je jejich členění

v sociologickém a právnickém smyslu

• sociologický smysl: ústavu má každý stát, i kdyby byl založen jen na obyčejovém právu; vždy existuje nějaké mocenské uspořádání (i když je ovlivňováno jen samovládci); označení ústava je hodnotově i ideologicky neutrální, nevypovídá nic o podobě režimu, o omezení moci panovníka atd.

• právní smysl: zachycení žádoucího modelu společenských mocenských vztahů v různých pramenech práva

• ústavy v právně logickém smyslu: základní norma není stanovena právem, ale je jen předpokládána jako jeho východisko

• ústavy v positivně právním smyslu: na základě právní normy působí normotvůrce, který stanoví právní pravidla pro tvorbu právních předpisů