Vypracované otázky

→ s tím, že se jedná o shromáždění více osob (Kongres, Konvent)

• nejčastější je název Národní shromáždění (u nás do roku 1968)

Sídlo parlamentu

• bývá jím hlavní město státu, výjimečně se může scházet mimo (hlavně ve federacích)

Místo v soustavě státních orgánů

• je dáno vzájemnými vztahy parlamentu, vlády a hlavy státu

Zřízení parlamentu

• nejčastěji prostřednictvím aktu nejvyšší právní síly (ústavou)

Ustavení parlamentu

• základním a jedině legitimním způsobem jsou volby, jiné způsoby (dědičnost, jmenování za zásluhy) jsou výjimečné

Nároky na výkon poslanecké funkce

• vyplívají z požadavků na volitelnost do poslanecké funkce, zejména se jedná o požadavky věku, státního občanství, způsobilosti k právním úkonům, popř. bydliště nebo neslučitelnost s jinými funkcemi

Složení parlamentu

• jsou to typické kolegiální orgány, které rozhodují ve sboru

• významné jsou aspekty jejich složení spočívající v počtu poslanců

→ pevný počet: nemění se a je stanoven buď ústavou nebo

zákonem, mění se ale počet voličů, kteří volí jednoho poslance

→ pohyblivý počet: nemění se počet voličů nebo obyvatel státu

připadajících na jednoho poslance , s růstem voličů se tak

zvyšuje i počet poslanců

• dále se do složení parlamentu promítají hlediska spjatá se splněním

nároků na výkon funkce a podmínkami volitelnosti, může tak jít o

následující aspekty

→ federativní: je zaručeno zastoupení každého konstitutivního

prvku federace bez ohledu na jeho velikost

→ národnostní: může se přihlížet k národnostními složení

→ politické: v demokratickém státu závisí na výsledku voleb

→ pohlaví: např. že ženy nemohou být voleny

→ rotace: je stanoveno, že táž osoba může být poslancem pouze

jednou nebo dvakrát po sobě

→ věk: je stanovena věková hranice pro nabytí funkce, zpravidla

pro druhou komoru (senát) je předepsán věk značně vyšší

→ vzdělání: výjimečně je požadováno dosažení určitého vzdělání,

popř.gramotnost

→ náboženství: možnost složení jen z určitého náboženství

Struktura parlamentu

• zpravidla jsou jednokomorové, ale zejména ve federativních státech existují dvoukomorové (bikamerální), v takovém případě je druhá komora prostředkem pro zastoupení členských států federace

• pro unitární státy je vzorem anglický parlament, ve kterém došlo 1341 k rozdělení na Sněmovnu obcí a Sněmovnu lordů (za účelem vzájemné kontroly činnosti)

• vícekomorový parlament existoval např. v Jugoslávii (měl 7 komor)

• někde také existují souběžně s parlamentem různé ekonomické a sociální komory

Vnitřní organizace parlamentu

• je dána kolegiální povahou parlamentu, není možné, aby při větším počtu poslanců projednávali všiochni všechny otázky, činnost je potřeba organizovat

• každý parlament má své řídící (zpravidla monokratické – speaker nebo kolegiální – organizační výbor) a pomocné orgány (výbory a komise, zvláštním druhem jsou ty orgány, které slouží k výkonu jeho kontrolní funkce – vyšetřovací komise)