Vypracované otázky

• z hlediska tvorby práva je možné rozlišit několik základních přístupů

→ přístup právně dogmatický: tvorbu práva zkoumá zejména

z hlediska její právní úpravy

→ sociologický přístup: zaměřuje se na společenské faktory, které

ovlivňují obsah práva

→ psychologický přístup: sleduje zejména motivy rozhodování

tvůrce práva, rozlišuje tvorbu práva mezi jednotlivcem (ministr,

prezident), malým kolektivem (předsednictvo parlamentu), velkým

kolektivem (parlament) nebo lidem

• zákon ale není jen výsledkem racionální úvahy, ale výslednicí působení mnoha sil a zájmů

• dalším významným pojmem je pojem samotného zákonodárce: právně je definován ústavou, kromě toho se ale na této činnosti podílí množství dalších subjektů (ministerstva, legislativní útvary, lobisté)

• předmětem zákonodárství je vydávání zákonů jako právních předpisů, které tvoří základ právního řádu v právním státě, tzn. Že právní normy mají přednost před všemi ostatními

• zákon je zvláštním druhem právního předpisu, který je charakterizován následujícími znaky

→ může být vydán pouze zákonodárným sborem

→ má vyšší právní sílu

→ má zvláštní předmět regulace, obsah a funkci

• obsah zákona je určen ústavou, mezinárodními závazky státu a v řadě zemí i judikaturou ústavních soudů

• druhy zákonů jsou určeny podle stupně právní síly (ústavní, organické, obyčejné) a podle obsahu (kodex, organické zákony, zákony – opatření, rozpočtové zákony, soukromé zákony)

• systematika zákona je tvořena zpravidla následujícími složkami

→ nadpis, který obvykle obsahuje označení formy právního

předpisu, označení místa, kde jej lze nalézt v úřední sbírce a

stručnou charakteristiku obsahu

→ preambule (u významných předpisů)

→ úvodní věta

→ základní zásady

→ paragrafovaný či článkovaný text zákona

→ přechodná a závěrečná ustanovení

• příprava zákona má dvě etapy

→ od vzniku legislativního záměru po předložení připraveného

návrhu zákona v podobě zákonodárné iniciativy

→ zákonodárný proces v parlamentu

• zákonodárný proces v parlamentu má 4 základní stadia

→ stadium zákonodárné iniciativy: její subjekty závisí na formě

vlády (v prezidentské ji nemá výkonná moc, v parlamentní ji

nemá parlament jako celek)

→ stadium projednávání návrhu zákona

→ stadium hlasování o návrhu zákona

→ stadium vyhlášení zákona (hlava státu má zpravidla právo veta)

• pro existenci zákona jsou rozhodující následující časové údaje

→ den schválení, tj.den, kterým je v parlamentu ukončeno

hlasování o návrhu s kladným výsledkem

→ den platnosti, tj. den, kdy je den zveřejněn (publikován) v úřední

sbírce k tomu určené

→ den účinnosti, tj. den, od kterého lze zákon aplikovat

• pro vyhlašování zákonů se zřizuje zvláštní publikační orgán, kterým je obvykle úřední sbírka, ta je označována různě (u nás jako Sbírka zákonů), tyto sbírky plní následující funkce