Vypracované otázky

→ evidenční: je to evidence platného práva a zajišťuje v něm

spolehlivý přehled

→ informační: zajišťuje informaci o platném právu, aby se nikdo

nemohl odvolávat, že právní předpis nezná (neznalost zákona

neomlouvá)

→ normotvorná: teprve publikací v takovéto sbírce se právní předpis

stává obecně závazným normativním aktem

60. Postavení hlavy státu. Hlava státu v monarchii

Postavení hlavy státu

• hlava státu je tradičně považována nejen za jeden z nejvyšších státních orgánů, ale také za nejvyššího představitele státu

• toto postavení je dáno nejen historickým vývojem a významem, koncepčními přístupy k charakteristice státu (kdy byl považován za hlavu státního organismu) a jednak ústavně politickými funkcemi, které jsou s postavením hlavy státu obvykle spojeny (reprezentace státu, nositel státní moci, jeho jmenování a velitelské funkce)

• monarchistická tradice se projevila v tom, že se hlavou státu rozumí státní orgán, který je zastáván jednotlivcem (výjimečně i se dvěma či více jedinci, popřípadě kolegiální hlavou státu)

Hlava státu v monarchii

• v celé řadě států zůstala dodnes monarchistická hlavu státu, především se jedná o státy konstituční, resp. s parlamentní formou vlády (Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Norsko, Nizozemí, Belgie, Španělsko, Japonsko)

• někde se také vyskytuje dualistická monarchie (silné postavení panovníka, např. Saudská Arábie, Jordánsko, arabské a jihovýchodoasijské sultanáty a emiráty)

• hlava státu je nejčastěji ustanovována do funkce na základě nástupnického práva (např. princip dědičnosti, který ale přinášel problémy ohledně dědičnosti v ženské linii a v případě primogenitury)

• v případě, že se monarcha nemůže z nějakého důvodu ujmout funkce (např. věk), vykonává za něj funkci regent, případně regentská rada

• méně pravidelným byl postup, kdy si monarcha stanovil svého nástupce sám

• výjimkou je situace, kdy je monarcha volen (ať na dobu určitou nebo na doživotí)

Rozsah práv a pravomocí

• s vývojem se měnila, stejně jako jeho reálný vliv

• osobní privilegia: potvrzují panovníka jako suverénní osobnost (osobní nedotknutelnost), jeho majestát (nejvyšší důstojnost), politickou a trestní neodpovědnost

→ dále právo udělovat čestné tituly, řády, vyznamenání, držet

čestnou stráž, používat čestné znaky, vyžadovat a dodržovat

ceremoniální postupy

→ dále právo na důchod (apanáž) ze státního rozpočtu

• celá řada práv, pravomocí a dalších tradičních postupů je spojena s ústavními vztahy k ostatním státním orgánům, např. právo svolávat a rozpouštět parlament, jmenovat jeho členy, právo suspenzivního nebo absolutního veta, právo publikovat zákony, používat právo milosti, je to vrchní velitel ozbrojených sil

• dnes se jedná spíše o formální a reprezentativní funkce

• mnohdy bývá panovníkovo postavení deklarováno jako hlavy moci vládní a výkonné, což má ale zejména u parlamentních forem vlády spíše ústavně formální charakter (např. právo jmenovat předsedu a ministry vlády)

• mezi významné formy patří také oprávnění vystupovat jako nejvyšší představitel a zástupce státu navenek (např. uzavírat mezinárodní smlouvy, spolupůsobit v otázkách války a míru)