Vypracované otázky

Přehled a charakteristika základních organizačních zásad

Zásada subordinace (nadřízenosti a podřízenosti)

• charakterizuje služební linii, která je mezi orgány státní správy vyjádřena mezi

→ orgány vyššími a nižšími (vládou a ministerstvy)

→ orgány vyššího a nižšího stupně (mezi ústředními a územními

orgány státní správy)

Zásada souřadnosti

• charakterizuje postavení orgánů veřejné správy působících na témže stupni (resp. vybavených stejnou mírou pravomoci a odlišující se předmětovou nebo rozsahovou stránkou působnosti)

Zásada koncentrace a dekoncentrace

• jednak soustřeďování výkonu veřejné správy u jednoho nebo u více orgánů státní správy, jednak míra centralizace a decentralizace rozhodovacích pravomocí

• horizontální dekoncentrace: distribuce, resp.redistribuce věcné působnosti mezi sobě nepodřízenými orgány veřejné správy

• vertikální dekoncentrace: přenášení části věcné působnosti ústředního orgánu na jeho nižší územní orgány

Zásada decentralizace

• přechod výkonu části veřejné správy na autonomní veřejnoprávní korporace

Zásada rezortního a územního uspořádání

• rezortní: věcně specializovaný charakter vymezování a uplatňování působnosti orgánů

• územní: ústřední orgány pro celé území, územní orgány pro určité území ve státě

Zásady monokratické a kolegiální

• monokratická u orgánů státní správy

• kolegiální u samosprávných orgánů (obecní, místní, regionální zastupitelstva, rady)

Zásady jmenovací a volební

• jmenovací ve státní správě

• volební zejména u orgánů samosprávy

67. Ústřední orgány státní správy

• představují poměrně rozsáhlou skupinu orgánů státní správy

• mezi jejich společné znaky náleží, kromě ústředního a výkonného charakteru, specializované věcné působnosti, řídící pravomoc vůči podřízeným územním orgánům státní správy

• odlišují se ústavně politickým postavením jejich vedoucího, který buď členem vlády je (ministr, státní sekretář, předseda) nebo jím není (ředitel, přednosta, předseda, prezident)

• nemusejí být organizační součástí vlády a působí i jako samostatné ústřední orgány státní správy

• o jejich postavení zpravidla rozhoduje nejen určitý vztah k některému z nejvyšších orgánů státu, ale také ústavně právní, resp. zákonodárcova představa o specifikaci objektu jejich působnosti

• způsoby ustanovování ministrů a vedoucích ostatních ústředních orgánů státní správy: převládá jmenovací princip (s odlišností plynoucích z jednotlivých forem vlády)

• mezi formy kontroly patří poslanecké interpelace, dotazy a kladení otázek

• funkční období: nemusí vždy korespondovat s funkčním nebo volebním období vlády, resp.parlamentu

Struktura ústředních orgánů

• odlišuje se tím, zda se jedná o orgán monokratického nebo kolegiálního typu