Vypracované otázky

Územní (vertikálně dekoncentrované) orgány státní správy

• buď sledují administrativně teritoriální uspořádání státu (nemusí být zřízeny všude) nebo působí ve zvláštních územních částech

• vůči tomuto území mají specializovanou a specifickou působnost (svěřena zákony)

• jsou nezávislé na místních orgánech státní správy i místní samosprávě

• mají různou podobu, setkat se s nimi lze v řadě zemí v oblasti finanční, daňové, celní, dopravní, těžební, policejní správy atd.

Charakteristické znaky

• subordinační vztahy vůči orgánům státní správy vyššího stupně, tyto orgány jsou v postavení služebně nadřízených subjektů, které se zabývají v případě

→ vlády řízením a koordinací činnosti hlavně místních orgánů

státní správy, s vládou zpravidla působí některé z ministerstev

→ resortních ministerstev řízením, organizováním a koordinováním

činnosti a výkonu státní správy podřízenými místním i územním

orgánům

• instanční vztahy vyplývající z příslušnosti toho kterého orgánu vystupovat ve správním procesu

• zásady monokratické a jmenovací, v čele orgánu stojí většinou vedoucí místního a téměř vždy vedoucí územního orgánu

Pravomoci

• místní orgány státní správy zpravidla disponují vydávat na základě zákonného zmocnění odvozené obecně závazné právní předpisy (čímž se odlišují od územních orgánů státní správy)

69. Charakteristika orgánů a jiných prostředků ochrany práva

• orgány zajišťující ochranu práva jsou významnou součástí státního mechanismu

• na jejich efektivním fungování do jisté míry závisí naplňování požadavku právního státu (dělba moci)

• pro oblast jurisdikce, soudnictví a ochrany práva vůbec to znamená hlavně zajištění nezávislost a nestrannosti soudních orgánů, stejně jako záruky pro efektivní plnění funkcí ochrany práva

• patří se soudy, státní zastupitelství a ombudsman (obhájce občanských práv, lidový zástupce)

• kromě toho některé státy přiznávají významná oprávnění i dalším subjektům, které nejsou součástí jejího mechanismu, např. advokacie a notářství

¨

70. Soudnictví. Nezávislost soudů a soudců

Soudnictví

• jeho jádrem je soudní pravomoc, která se dá rozdělit na

→ civilněprávní: rozhodování sporů o právo mezi stranami

→ trestně právní: rozhodování o vině, případně o trestu

→ správněprávní: přezkoumávání rozhodnutí vydaných právními

orgány ve správním řízení

→ ústavněprávní: rozhodování o ústavnosti zákonů a jiných právních

předpisů, popř. i individuálních právních aktů

• soudnictví prodělalo se vznikem moderního státu značné změny

→ v období absolutistické vlády panovník odstraňoval instituty

stavovského soudnictví a výkon podřizoval zpravidla sobě

→ kabinetní justice: panovník měl možnost věc rozhodnout místo