ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Porážka českých stavů v bitvě na Bílé hoře otevřela habsburským panovníkům cestu k absolutismu. Tuto etapu je možno vnímat jako období mezi stavovským a konstitučním státem.
Absolutistickou formu vlády spojujeme především s panovnickým samovládím v tom smyslu, že všechny úřady podléhaly přímo panovníkovi. Došlo k odbourání pro středověk typických institucí a jejich nahrazení profesionálním byrokratickým aparátem.
Příznačnými rysy prvních desetiletí habsburského absolutismu je silná centralizace a germanizace.
PERIODIZACE DĚJIN STÁTU A PRÁVA NA ÚZEMÍ ČESKÝCH ZEMÍ V LETECH 1848 – 1918
„Jaro národů“ zasáhlo i habsburskou monarchii, proto se i v ní objevily snahy o přechod ke konstitučnímu režimu. Prvním návrhem ústavy tak byla dubnová (Pillersdorfova) ústava, dále následovaná kroměřížským návrhem ústavy a do třetice březnovou (Stadionovou) ústavou. Po definitivní porážce revoluce však došlo k obnovení absolutistického režimu zosobněného Alexandrem Bachem.
Etapa bachovského neoabsolutismu se nesla v duchu tuhého centralizovaného režimu, který se snažil o potlačení demokratických národních hnutí. Opíral se o početnou armádu, tajnou policii i četnictvo. Na druhou stranu mu však nelze upřít snahy o liberalizaci zejména v ekonomických otázkách. V tomto období také dochází ke zrodu „moderního“ právního řádu.
Na počátku 60. let dohází k obnovení konstitučního režimu. Byl vydán Říjnový diplom, záhy následovaný únorovou (Schmerlingovou) ústavou. Šedesátá léta se tak nesla v duchu prohlubování demokratických reforem (svoboda tisku, shromažďovací právo).
Katastrofální porážka Rakouska v bitvě u Sadové otřásla celou monarchií, proto bylo nutné hledat pro ni novou tvář. Vyslyšeny byly snahy uherských představitelů o dualizaci říše, ke které definitivně došlo roku 1867. Dosud jednotná monarchie se změnila v personální unii s prvky reálné unie, kterou tvořily dva subjekty – Předlitavsko (Rakousko, Čechy, Halič či Dalmácie) a Zalitavsko (Uhry, Srbsko či Sedmihradsko). České snahy o „česko-rakouské vyrovnání“ vyjádřené v České deklaraci z roku 1868 zůstaly nevyslyšeny. Snahou o vyrovnání sice byly tzv. fundamentální články, ty však zůstaly pouze na papíře, proto zůstalo Rakousko-Uhersko až do konce 1. světové války dualistické.
PERIODIZACE ČESKOSLOVENSKÝCH DĚJIN STÁTU A PRÁVA (1918 – 1945)
1918 - 1938
Období let 1918-1938 označujeme jako dobu první republiky. Rašínova recepční norma (zák. č. 11/1918 Sb.) stanovila právní kontinuitu s rakouským právem (logicky vyjma ustanovení o monarchii, císařských úřadech atd.), prozatímní ústava byla vyhlášena 13. 11. 1918.
Dvacátá léta byla započata vydáním nové ústavy (zák. 121/1920 Sb.). Ústředními tendencemi vývoje v této době byly dotváření systému čsl. správy, stabilizace ekonomiky, prohlubování demokracie a v neposlední řadě snaha o unifikaci práva na území republiky.