ČPD - zkouška

SOCIÁLNÍ STRUKTURA ČESKÉ STŘEDOVĚKÉ SPOLEČNOSTI A JEJÍ ODRAZ V PRÁVU.

Vývoj systému českého práva je srovnatelný s vývojem práva v rámci střední Evropy. Kupříkladu městské právo bylo do českých zemí z velké části přeneseno (magdeburské a švábské). Rozdělení společnosti na jednotlivé stavy odpovídal i právní partikularismus. Lze odlišit dva druhy této roztříštěnosti – partikularismus teritoriální a partikularismus statusový.

Právní systém tak byl založen zejména na příslušnosti jedince k dané sociální vrstvě. Na stavovském partikularismu byl založen systém práva zejména ve stavovské monarchii.

Právo zemské upravovalo právní postavení šlechticů. To lze také označit za jakési právo obecné, vedle nějž se konstituovaly další právní systémy. Právo zemské mělo po dlouhou dobu charakter práva zvykového doplněné o legislativní akty panovníka (např. Dekreta Břetislavova). Formováno bylo v prvé řadě nálezy zemského soudu a usneseními zemského sněmu. Oba tyto způsoby byly poté zaneseny do zemských desek. Snahou o ucelenou kodifikaci pak byl Maiestas Carolina. Zemského práva se také dotýkají i právní knihy, tedy soukromá sepsání práva. Z příkladů lze uvést Knihu či Práva zemská česká Ondřeje z Dubé.

inkolát – „právo obyvatelské“ – označení příslušnosti daného jedince mezi šlechtu a opravňoval ho k nabývání tzv. deskových statků

Dalším systémem práva bylo právo městské, kterým se řidili – chvíle napětí – měšťané, správně! Současně upravovalo jejich společenské, správní a ekonomické poměry. Existence měst se odvíjela od udělených privilegií. V českých zemích se postupně rozvinuly dvě větve – sasko-magdeburská a švábsko-norimberská. Charakteristickým rysem bylo, že se právo v každém městě vyvíjelo do značné míry autonomně. Kodifikacemi městského práva byly např. Kniha písaře Jana či Koldínova Práva městská království českého.

Právo pozemkové vrchnostenské upravovalo vztahy mezi vrchností a poddanými i mezi poddanými navzájem. Mělo zpravidla charakter obyčejového práva, do něhož však částečně zasahovalo právo městské i zemské.

Prelátský stav se řídil kanonickým právem. Nicméně jeho normy byly vzhledem k morální hodnotě hojně používány i mezi světci – např. v otázce práva rodinného. Základem kanonického práva byl Corpus iuris canonici.

ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY A INSTITUCE ČESKÉHO STÁTU DO ROKU 1526

V čele raně feudálního státu stál panovník, který byl obklopen družinou velmožů. Ti pak „vnucovali“ panovníkovu vůli poddaným. Nejstarším orgánem se tak stala shromáždění těchto velmožů – dvorské sjezdy. V dalším vývoji se z tohoto širokého orgánu vydělily nové instituce – zemský sněm, zemský soud a královská rada.

Královská rada byla tvořena politickými rádci panovníka a v předhusitském období nebyla nijak pevně vymezena, její členy si panovník vybíral dle potřeby. Po husitských válkách byla tvořena zejména zemskými úředníky. Po roce 1526 byla nahrazena tajnou radou.