ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
V souvislosti s nepřijetím Karlova Majestátu došlo k sepsání Ordo iudicii terrae, ve kterém bylo použito zhruba 10% původního textu Majestátu, který byl ve sporných pasážích, pro které byl odmítnut, revidován a pozměněn. Kniha byla psána latinsky, pozdější český překlad nese název Řád práva zemského.
V době předhusitské sepisuje Ondřej z Dubé Práva zemská česká. Podněty pro sepsání čerpal z přímého působení v zemském soudu (byl nejvyšším sudím).
Koncem 15. století vydal Viktor Kornel ze Všehrd podle názvu stručnou publikaci – O právech, súdiech a dskách země české knihy devatery (zkráceně Knihy devatery). Oproti VZZ zde Všehrd straní spíše nižší šlechtě a městům, čímž se dostal do sporu s vyšší šlechtou, která byla právě ve VZZ velice zvýhodněna. První tři knihy jsou věnovány problematice centrálních soudů a řízení před zemským soudem, v následujících třech se zabýval majetkovým a obligačním právem, v osmé zemskými deskami a v deváté kritizoval současný stav věcí.
MĚSTSKÉ PRÁVO
V kontextu střední a východní Evropy se městské právo tvořilo s podílem německých kolonizátorů. Přicházející obyvatelé tak s sebou v duchu personality práva přinášeli tradiční městská práva (němečtí kolonisté s sebou „přinesli“ Sachsen- či Schwabenspiegel).
Právním předpokladem existence města bylo městské privilegium, které bylo městu udělováno jeho zakladatelem. Obsahem takového privilegia bylo ustavení vnitřní organizace, správy, dále pak také určení práva, kterým se mělo město řídit. Obvykle mu bylo uděleno právo již existujícího města. – „filiace městského práva.“ V případě složitého sporu se tak dané město mohlo obrátit na to, odkud „dostalo do vínku“ své právo s žádostí o vysvětlení. Samotná hierarchie tak byla tří- až čtyřstupňová. Nejvyššími instancemi pak byla sama centrální města (Magdeburg x Norimberk). Městské právo lze členit na oprávnění a svobody, které ho vymezovaly vůči jeho pánovi i okolí, dále rozčlenění kompetencí, a v neposlední řadě také samotné právo hmotné, tedy zejména právo trestní, rodinné a dědické.
Ačkoli se právo v každém městě vyvíjelo značně autonomně, lze zpozorovat dvě hlavní linie, v závislosti na tom, odkud bylo toto právo recipováno.
Prvním okruhem byl okruh sasko-magdeburský (hornoněmecký), který odvozoval své právo od Sachsenspiegelu (1220; autorem Eicke von Repkow – viz OPD). Centry tohoto okruhu byly Litoměřice či Olomouc. Druhý okruh pak byl švábsko-norimberský (dolnoněmecký) ovlivněný Schwabenspiegelem (cca 1275) s centry Starým městem pražským a Brnem.
Samotná podoba práva pak byla dotvářena usneseními městské správy a rozsudky městského soudu. Tyto akty se zapisovaly do příslušných knih, tedy buď do městských či soudních.