ČPD - zkouška

Vrcholným orgánem středověkého státu byly stavovské sněmy. Rozhodujícími byly sněmy zemské. Počátky zemských sněmů lze hledat ve 13. století. Šlo o shromáždění šlechty a představitelů duchovenstva, které začalo do politiky aktivněji zasahovat po smrti Přemysla Otakara II. Teoreticky se ho mohl účastnit každý šlechtic, ovšem vzhledem k finanční nákladnosti se ho účastnila jen skupina těch nejbohatších. Od konce 13. století se jednání sněmu začínají účastnit také zástupci královských měst. Jednotlivé stavy zasedaly odděleně v tzv. kuriích, pro přijetí usnesení byl vyžadován souhlas všech kurií. Vzhledem k interregnu v době husitských válek se zemský sněm stal nejvyšším zemským orgánem. Zemské sněmy dále delegovaly své členy na generální sněm zemí Koruny české.

Nejvyšším orgánem soudním byl zemský soud. Právě jemu podléhali šlechtici, dále pak deskový (tj. v zemských deskách zapsaný) majetek. Formálně mu předsedal panovník, často se však nechal zastupovat nejvyšším purkrabím pražským (na Moravě zemským hejtmanem). Obecné nálezy zemských soudů byly zanášeny do zemských desek.

Nejvýznamnějším panovnickým úřadem byla královská kancelář, kterou vedl kancléř – zpravidla probošt vyšehradský. Jejím úkolem bylo obstarávání veškeré písemné agendy panovníka, tedy např. udělování královských majestátů. Roku 1609 byla přejmenována na Českou dvorskou kancelář.

Na dodržování horních zákonů a správu mincovního regálu dohlížel královský mincmistr.

SYSTÉM ČESKÉHO STŘEDOVĚKÉHO PRÁVA (DO ZAČÁTKU 17. ST.)

Vlastně, celá tato otázka je úzce vzhledem k právnímu partikularismu spojena s otázkou O právu zemském a městském podrobněji pojednává následující otázka

FEUDÁLNÍ PRÁVO

PRAMENY STŘEDOVĚKÉHO ČESKÉHO PRÁVA (DO ZAČÁTKU 17. ST.)

Podobně jako ostatní právní systémy, i české právo zprvu vyrůstalo na obyčejovém základě. Tento tradiční systém byl pozvolna doplňován legislativními zásahy panovníka. Nejstarší nařízení panovníka měla ústní charakter – byla v podstatě obyčejem uchovávaným v paměti lidí. Tak se dochovaly např. Výsady Boleslavovy (992; udělení výsad biskupu Vojtěchovi) či Dekreta Břetislavova (1039).

Dekreta směřovala k tomu, aby v zemi zmizely všechny pohanské zvyky, které se mezi křesťanským obyvatelstvem udržely z pohanských dob. Proto se podle těchto dekret přísně zakročovalo proti všem pohanským zvyklostem mezi lidem, proti pohanským věrám, pověrám i kouzlům, jež se přes všechna pronásledování a tresty stále mísily do křesťanské víry.

Dekreta Břetislavova dále uváděla mezi prohřešeními například to, když muž zapudil od sebe svou manželku a nahradil ji ženou jinou, nemanželské mateřství, nesvěcení nedělí a svátků a jiné. Tresty za takové přestupky byly velmi různé a mnohdy i velmi přísné — např. prodej celé rodiny do zahraničního otroctví, vyhnání ze země, zabavení veškerého majetku, tělesné tresty jako mrskání, peněžité pokuty a řada jiných trestů.