ČPD - zkouška

Čest a její zachovalost se odvozovala jednak z povolání (jako bezectní byli například označování kati, žebráci či prostitutky). Bylo ji však také možné ztratit v důsledku protiprávního jednání.

Jistá omezení se týkala žen, které například nemohly zastávat veřejné úřady. V rovině soukromoprávní však tolik omezovány nebyly.

Manželství bylo pod vlivem kanonického práva, na které se odvolávala Dekreta Břetislavova, vnímáno jako nerozlučný svazek mezi mužem a ženou – „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Břetislavova dekreta z roku Preferovanou formou pro jeho uzavření byl veřejný církevní sňatek, kterému přecházely zásnuby před svědky. Vstupem do manželství odcházela žena ze své rodiny do rodiny manžela. Ačkoli se tím dostávala pod jeho ochranu i moc, nebyla mu úplně vydána na pospas, spíše od ní byla vyžadována poslušnost a věrnost.

institut jitřního daru (Morgengab) – symbolická náhrada, kterou manžel poskytoval své ženě po naplněné svatební noci za ztracené panenství (proč jen si všichni budete pamatovat zrovna tohle?)

Nezletilé děti žily pod otcovskou mocí, právní úkony za ně činil jejich otec.

V oblasti majetkových práv se rozeznávalo vlastnictví a držba. O vlastnictví jako takovém však lze hovořit jen ve vztahu k některým movitým věcem, jedním ze základních pohledů byla tzv. teorie děleného vlastnictví, které se skládalo z vlastnictví vrchního a vlastnictví užitkového. Vrchní vlastník (týkalo se to zejména lén) pak propůjčoval za stanovených podmínek právo věc užívat a požívat.

Specifickou formou nakládání s majetkem byl tzv. nedíl. Jednalo se o jistou formu spoluvlastnictví pokrevně příbuzných, z nichž každý měl právo k celému majetku, přičemž však nikdo nemohl s tímto majetkem volně nakládat. V závislosti na jeho subjektech existovalo více druhů – např. rodinný, otcovský či strýcovský.

Závazkové právo bylo nejvíce rozpracováno městským právem, které se opíralo o římskoprávní systematiku. Například Koldín dělil obligace na verbální, konsenzuální a reálné, při čemž se jednotlivé typy těchto obligací nijak výrazně nelišily od těch římských (proto lze u zkoušky u této otázky využít znalosti ŘP).

Pokud jde o pracovní smlouvy, vznikly postupně zejména smlouvy čelední, tovaryšské a učednické. Poslední dva typy byly upraveny cechovními předpisy.

Pojetí středověkého trestního práva je zcela odlišné našemu dnešnímu chápání. V jeho raně středověké fází nebylo ničím neobvyklým vymáhání práva svépomocí, ať již krevní mstou či sjednáním kompenzace.

Postupně stát začal omezovat možnost soukromého řešení sporů a vynucoval si, aby všechny spory byly řešeny smírnou cestou, tedy cestou soudní. Od 14. století pak bylo vymáhání práva svémoci až na několik málo výjimek postihováno.