ČPD - zkouška

V březnu 1618 zaslaly české stavy Matyášovi stížnost ohledně porušování Majestátu, ten ji však odmítl jako neoprávněné, což stavy pobouřilo. Na květnovém shromáždění stavů získala navrch radikální strana, což vyústilo v třetí pražskou defenestraci (23. 5. 1618), při níž postupně letěli z okna místodržící Vilém Slavata z Chlumu, Jaroslav Bořita z Martinic a písař Filip Fabricius. Tímto aktem daly stavy jasně najevo rozchod s habsburskou politikou.

O dva dny později byla ustanovena vláda třicetičlenného direktoria, které převzalo moc v zemi. V očekávání vojenského střetnutí začaly stavy hledat spojence v zahraničí, výrazné pomoci se jim však nedostalo.

V létě 1619 se sešel generální sněm zemí Koruny české, který 31. 7. přijal Českou konfederaci.

Jednalo se o ústavní dokument, tvořený 100 články, kterým stavy zřídily volební monarchii – tj. panovník měl být volen generálním sněmem a odpovědný stavům a zásadní rozhodnutí (např. vyhlášení války) měl činit pouze s jejich souhlasem. V případě nerespektování práv stavů bylo stavům umožněno využít právo branného odporu. Nad dodržováním práva měl dohlížet třicetičlenný sbor defensorů. Co se náboženské stránky týče, byla Česká konfederace výrazně evangelicky zaměřená. Při obsazování úřadů byli upřednostňováni evangelíci. Katolická církev byla omezena, jezuité byli dokonce vypovězeni ze země.

V srpnu téhož roku byl sesazen Matyášův nástupce – Ferdinand II. Stavy se shodly na jeho nástupci, kterým se stal Fridrich Falcký, od něhož si stavy slibovaly zahraniční pomoc, zejména Anglie (Fridrichovou manželkou byla dcera Jakuba I. Stuarta).

Celé povstání završila bitva na Bílé hoře (8. 11. 1620), ve které se střetla císařská vojska podporovaná vojsky Katolické ligy se stavovskou armádou. Po porážce se řada povstalců odebrala do emigrace, 27 méně šťastných bylo 21. 6. 1621 na Staroměstském náměstí popraveno.

České království ztratilo Horní a Dolní Lužici v roce 1635, která byla na základě dohody císaře a saského kurfiřta přidělena Sasku. Díky vítězství nad povstalými stavy se panovníkovi podařilo upevnit svou moc a naopak značně oslabit stavovské pravomoci. Do země se též vraceli jezuité stojící v čele změn nesoucí název rekatolizace, katolická reformace či katolická renesance. Katolické náboženství se znovu stává většinovým a spolu s ním přichází po válce kulturní obroda ve formě baroka, které zacelilo mnohé rány způsobené dlouhou válkou.

OBNOVENÁ ZŘÍZENÍ ZEMSKÁ

Bělohorské vítězství habsburské strany ve státoprávní rovině dovršila rozsáhlá kodifikace zemských práv – Obnovená zřízení zemská. V Čechách byla vydána roku 1627, na Moravě o rok později. Motivy pro jeho vydání byly jednoduché – Ferdinand II. Štýrský potřeboval upevnit svou vojenskou i politickou moc, utužit katolictví a oslabit stavy. Soukromého práva se OZZ dotýkalo minimálně.