ČPD - zkouška

Kromě nich vyšly i sbírky předpisů s platností česko-rakouskou:

1. Rakouský kodex abecedně seřazený (1704 – 1770) 2. Sbírka od roku 1600 do roku 1740 vydaných nejvyšších zákonů (1775) 3. Sbírka císařsko-královských zákonů a nařízení (Kropatschkova sbírka) (1740-1780)

Jelikož se Josefu II. tyto sbírky zamlouvaly, začaly za jeho vlády vycházet celostátní sbírky, a to sice:

1. Sbírka justičních zákonů (Justizgesetzsammlung) – od roku 1780; byly v ní obsaženy normy, které upravovaly činnost soudců a právní vztahy, které byly řešeny před soudními orgány
2. Sbírka politických zákonů (Politische Gesetzsammlung) – od roku 1790; normy zde se týkaly správních činností

Obě tyto „oficiální“ sbírky byly po roce 1848 nahrazeny Říšským zákoníkem (Reichsgesetzblatt, uváděny předpisy platící v celé monarchii) a Zemským zákoníkem (Landesgesetzblatt, uváděny předpisy pro jednotlivé země).

KODIFIKACE TRESTNÍHO PRÁVA A PROCESU V OBDOBÍ ABSOLUTISMU (DO ROKU 1848)

Rakouské trestní právo se z moderně pojímaných právních odvětví konstituovalo jako první. V trestních zákonících absolutistického období lze ještě zpozorovat výrazný represivní prvek, uplatňujíc se zejména ve formě ukládání krutých tělesných trestů.

Po Bílé hoře se městské právo i jeho trestněprávní předpisy opíraly o Koldínova Práva městská království českého, zemské právo nalezlo novou úpravu v OZZ.

CONSTITUTIO CRIMINALIS JOSEPHINA – 1707

Trestní zákoník Josefa I. představuje první samostatný trestní zákoník vydaný v českých zemích (v Rakousku platil od r. 1656 Constititio criminalis Ferdinandea). Obsahově navazoval na dosavadní právní úpravu, podpůrně nadále působí ustanovení městského i zemského práva. Vedle toho bylo možné použít i úpravu Constitutio criminalis Carolina

(německý trestní zákoník z roku 1532 – viz OPD). Pro stíhání deliktů ex officio zavedl inkviziční proces, v případě soukromé žaloby akuzační řízení.

CONSTITUTIO CRIMINALIS THERESIANA – 1768

Trestní zákoník Marie Terezie nahradil v zemích Koruny české i v Rakousku dosavadní trestněprávní předpisy – stal se tedy jednotným česko-rakouským zákoníkem. Stále se však opíral o kruté represivní tresty, dále v něm platila presumpce viny – důkazní břemeno tedy leželo na obžalovaném.

Skutkové podstaty byly formulovány velmi vágně, což do jisté míry umožnilo libovůli soudců, navíc ani zásada „nulla poena sine lege“ v něm neplatila doslovně. Stále přežívaly středověké přežitky – tortura (která navíc měla přesně popsaný průběh, byla ale r. 1776 zakázána), častým trestem byla smrt pachatele (opět prováděná rozličnými, publikum doslova do extáze přivádějícími způsoby).

TRESTNÍ PŘEDPISY Z DOB JOSEFA II.

Raději to uvozuji takhle, protože za vlády Josefa II. dochází poprvé k rozdělení trestního práva na hmotnou a procesní část.