ČPD - zkouška

VÝVOJ V ČESKÝCH ZEMÍCH

Ještě krátce před vypuknutím revoluce se v pražských Svatováclavských lázních sešlo „lidové shromáždění“ (mělo asi 3000 členů), které následujícího dne vypracovalo soupis jedenácti požadavků určených císaři – první pražská petice (12. 3.).

Ta obsahovala základní politické požadavky – za stěžejní lze označit zrovnoprávnění češtiny s němčinou, obnovení ústavní jednoty zemí Koruny české, zavedení ústnosti a veřejnosti soudního řízení či svobody tisku.

Nad dodržováním této petice měl bdít tzv. Svatováclavský výbor čítající 26 členů. (později se rozrostl na 140 členů a začal být označován jako Národní výbor). Na vyhýbavou odpověď panovníka, který přislíbil pouze jazykovou rovnoprávnost a zrušení roboty do konce března 1849, reagovala druhá pražská petice (29. 3.). Až po jejím doručení vydal panovník kabinetní přípis, kterým slíbil zřízení zemského sněmu, zrovnoprávnění češtiny s němčinou a zrušení roboty.

Volby byly vypsány na 7. červen 1848, k jejich realizaci však nedošlo. Druhého června se totiž v Praze konal slovanský sjezd, který vyústil ve vojenské potyčky a později (12.6.) dokonce v pražské povstání. Generál Windischgrätz ho však 18. června po předchozím bombardování Prahy potlačil (a tak na pražských barikádách zahynul jeden z hrdinů Filozofské historie, sám slovutný Špína). Ke svolání zemského sněmu už nedošlo.

VÝVOJ NA MORAVĚ

Revoluční rok proběhl na Moravě o poznání klidněji. Na konci března se sešel stavovský zemský sněm rozšířený o zástupce měšťanstva (celkově měl 261 členů). Vypracoval volební řád, podle kterého byl zvolen sněm nový. V něm již zasedli i zástupci velkostatkářů.

Tento volený sněm se sešel na konci května. Rozhodl o zrušení roboty a naturálního desátku, proti čemuž se feudálové odvolali k císaři, který rozhodl, že zrušení roboty může schválit jen říšský sněm.

Moravský zemský sněm taktéž deklaroval odpor ke státoprávnímu spojení s Českým královstvím („země je od Čech neodvislá, přináležící k celitému svazku Rakouského mocnářství“). Stihl také vypracovat zemskou ústavu, ta však taktéž nevešla v platnost.

S revolucí r. 1848 se objevil požadavek ústavy. Po prvních revolučních vystoupeních ve Vídni přislíbil Ferdinand V. 15. března 1848 přechod ke konstitučnímu režimu. Tak se skutečně stalo a na konci dubna byla vyhlášena oktrojovaná Pillesdorfova (dubnová) ústava.

PILLESDORFOVA (DUBNOVÁ) ÚSTAVA

Její platnost byla stanovena na území habsburské monarchie kromě Uher, Chorvatska a Benátsko-Lombardska. Na jejím základě se sešlo Říšský sněm, později označený jako ústavodárný (ten, který později zasedal v Kroměříži). Celkově se skládala ze sedmi částí a obsahovala 59 paragrafů.

Pillersdorfova ústava spočívala na principu dělení moci, přičemž jen samotnému císaři dle ní příslušela plná výkonná moc. Zákonodárnou moc měl vykonávat spolu s Říšským sněmem a soudní moc měla být úplně nezávislá. Císař měl být neodpovědný, a v kompetenci měl mít „obvyklé“ funkce – vyhlašování války, sjednávání míru, jmenování jednotlivých ministrů, sjednávání smluv.