ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Říšská rada se mohla scházet v širší (s uherskými představiteli) či užší (bez uherských představitelů) podobě. V praxi se ale v širší podobě nesešla ani jednou, což dalo za vznik myšlenkám o možném dualismu.
Důležitou součástí únorové ústavy byla zemská zřízení a volební řády do 15 zemí. Rozsah jejich pravomocí byl vzhledem k centralistickým tendencím ústavy poměrně slabý, což v kombinaci s nerespektováním českého historického státního práva vyvolalo odpor českých
a moravských politiků do té míry, že přestali od r. 1863 navštěvovat jednání říšské rady (tzv. politika pasivní rezistence).
Za zmínku také stojí, že byla platnost Schmerlingovy ústavy v roce 1865 pozastavena (tzv. sistace ústavy)
RAKOUSKO-UHERSKÉ VYROVNÁNÍ – MEZINÁRODNÍ A DOMÁCÍ PŘÍČINY, OBSAH, VÝZNAM, ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA UHERSKÉHO PRÁVA
V druhé polovině šedesátých let se postavení monarchie začalo zhoršovat. Po katastrofální porážce u Hradce Králové (lze se také setkat s označením bitva u Sadové; 2. 7. 1866) od Prusů bylo Rakousko nuceno opustit Německý spolek (který 23. 8. 1866 stejně zanikl) a přenechat hegemonii v Německu jako takovém, Prusku (které si vytvořilo Severoněmecký spolek).
Bylo tak třeba konsolidovat vztahy na vnitropolitické úrovni. Klíčovou otázkou na této úrovní byla ta maďarská. Souběžně s jednáním o míru s Pruskem začal František Josef I. jednat s Gyulou Andrássym. Ten mu předložil jednoznačný požadavek na dualizaci říše, na kterém se počátkem roku 1867 obě strany dohodly. Císař obnovil uherskou ústavu (bratislavskou z roku 1848) a jmenoval uherskou vládu. Sám se dal korunovat uherským králem. Celá záležitost byla ze strany Uher vyřešena přijetím článku 12 z 12. 6. 1867 („rakousko-uherské vyrovnání“).
Vyrovnáním se doposud celistvá monarchie rozdělila na dva subjekty – Předlitavsko a Zalitavsko. Uherská koruna byla uznána za samostatný stát, který měl vlastní sněm a vlastní ministerstvo, byl však s Předlitavskem spojen osobou panovníka, dále také zahraničními věcmi, vojenstvím a financemi. Výsledný subjekt bylo tedy možné charakterizovat jako personální unii s prvky reálné unie. Pro výkon společných záležitostí byly zřízeny tzv. delegace (60 členů z Předlitavska, 60 ze Zalitavska).
V obou subjektech byl dualismus právně zakotven následovně: v Předlitavsku zákonem č. 146/1867 ř. z. („delegační zákon“, součást prosincové ústavy), v Zalitavsku zákonným článkem XII/1867.
PROSINCOVÁ ÚSTAVA 1867 A UHERSKÁ ÚSTAVA 1867
PROSINCOVÁ ÚSTAVA
Prosincová ústava, mající svou platnost v Předlitavsku (které tvořilo celkem 17 zemí), vstoupila oficiálně v platnost 21. 12. 1867. Jako první nebyla oktrojovaná, nýbrž schválena říšským sněmem. Podobně jako Schmerlingova ústava byla ústavou polylegální.
Tvořilo ji dohromady 7 ústavních zákonů (lze se ale setkat i s údajem o šesti, viz dále), a to zákony č. 141-147/1867 ř. z.