ČPD - zkouška

Manželství mohlo být zrušeno rozlukou, prohlášením za neplatné či úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Až do roku 1919 nebyla katolíkům přiznána možnost rozluky, mohli se pouze rozvést „od stolu a od lože“, tzn., že nemuseli spolu žít, ale manželství i nadále fungovalo (vliv kanonického práva). Rozloučit bylo možné manželství mezi nekatolíky, v tomto případě manželství zaniklo.

VĚCNÁ PRÁVA

Dle § 291 byly věci děleny na hmotné a nehmotné, movité a nemovité, spotřebitelné a nespotřebitelné a ocenitelné a neocenitelné.

Rozlišeny byly instituty vlastnictví a držby (§ 309 – „Kdo má věc ve své moci, je jejím majitelem. Má-li vlastník věci vůli ji jako vlastní uchovat, je jejím držitelem.“) Držba se dle přítomnosti (či absence) právního titulu rozlišovala na řádnou a neřádnou.

Vlastnictví bylo dle § 354 charakterizováno jako „právo s podstatou a užity věci podle své vůle nakládati a každého jiného z toho vyloučit.“ Vyvlastnění bylo možno ve veřejném zájmu a za náhradu.

Zbytky feudálního vlastnictví byly vyjádřeny v koncepci děleného vlastnictví. Definitivně byly lenní vztahy zrušeny v roce 1862.

ÚSTAVNÍ VÝVOJ 1848 - 1918

STÁTOPRÁVNÍ UDÁLOSTI ROKU 1848 (V RÁMCI CELÉ MONARCHIE A V ČESKÝCH ZEMÍCH)

Revoluční rok 1848 zasáhl na jaře i habsburskou monarchii. Jako v dějinách ostatních států, i v rakouském (stejně tak českém) kontextu lze tento rok vnímat jako výrazný mezník. Právě s tímto rokem bývá spojován zrod moderního státu či likvidace feudálních přežitků (i když ty byly v habsburské monarchii definitivně potlačeny až v šedesátých letech).

Po vypuknutí povstání ve Vídni (13. 3.) přislíbil panovník (tehdy ještě Ferdinand V.) přechod ke konstitučnímu režimu. Odvolán byl K. W. Metternich a ustavena vláda v čele s hrabětem Františkem Kolovratem. Jednotlivá dikasteria (dvorské úřady a komory) se přeměnila na ministerstva – zahraničních věcí, vnitra, financí, práva a války.

K přijetí první ústavy – Pillesdorfovy (označována též jako dubnová) došlo 26. 4. 1848. O jejím obsahu bude pojednáno dále v rámci otázky o ústavním vývoji. Jen uvedu, že pro četné

výhrady nikdy nevstoupila v platnost. Právě pro ony výhrady bylo svoláno říšské shromáždění, které mělo ústavu posoudit, resp. připravit novou. Volby do něj, pořádané bez majetkového censu, proběhly na konci května a samotné shromáždění se sešlo ve Vídni na konci července.

Protože se jednání o nové ústavě jevila býti složitými, došlo nejprve k rokování o rolnické otázce. Výsledkem bylo zrušení poddanství (za náhradu), panovníkem potvrzené 7. 9. 1848. Panovníkovou sankcí byla prosazena zásada, že zákony říšského sněmu musí být potvrzeny – tj. že panovník má vůči nim právo veta.

Neklid ve Vídni donutil císaře i sněm přesídlit na Moravu. Císař se uchýlil do Olomouce (protože na Hané je krásně, škoda jen, že tam v té době ještě nehrála Sigma), sněm do Kroměříže. Právě v Kroměříži byl vypracován nový návrh ústavy, k jehož vyhlášení však nikdy nedošlo. Na oddílu občanských práv se výrazně podílel František Ladislav Rieger. Císař (nyní již František Josef I. a.k.a. „starej Procházka“), povzbuzen úspěchem rakouské armády proti revolučním maďarským vojskům v bitvě u Kápolny sněm nechal 7. 3. 1849 rozehnat. Tři dny před tím, tj. 4. 3., stihl vyhlásit tzv. Stadionovu (též březnovou) ústavu. (pozor, neplést si ji s kroměřížskou – některé pasáže sice byly obšlehnuty, ale klíčové pasáže koncipovali císařovi lidé jinak). I ona však zůstala jen na papíře.