ČPD - zkouška

VŠEOBECNÝ ZÁKONÍK O ZLOČINECH A ZPŮSOBU JEJICH TRESTÁNÍ - 1787

Hmotná část trestního práva explicitně vycházela ze zásady zákonnosti – „nulum crimen sine lege, nulla poena sine lege“. Za trestné tedy bylo možné považovat jen taková jednání, která byla v zákoníku výslovně uvedena, tresty za ně taktéž musely odpovídat liteře zákona.

Zákoník se dělil na dvě části:

1. O proviněních a trestech hrdelních (7 kapitol, 184 §) 2. O proviněních a trestech politických (3 kapitoly, 82 §)

Opuštěny byly praktiky typu tortury, trest smrti sice zůstal i nadále zakotven, týkal se však jen nejtěžších zločinů. Lze tedy zpozorovat snahu o převýchovu pachatele (že se o ni často snažili krutými tělesnými tresty je věc druhá, pár polámaných kostí je pořád lepších než se zhoupnout někde na stromě). Kodex také obsahoval ustanovení, která se týkala polehčujících či naopak přitěžujících okolností. Dále uváděl, že i pokus o spáchání trestného činu je trestné.

Přednostmi tohoto zákoníku byly zejména jeho přehlednost, legislativně technické zpracování, přehlednost a srozumitelnost.

TRESTNÍ (HRDELNÍ) ŘÁD – 1788

Procesněprávní část Josefova zákoníku ruší průběh trestního řízení z tereziánské doby. Opuštěny byly rozličné zábavné prostředky výslechu, namísto kterých by zaveden důsledný

inkviziční proces vedený písemnou formou. Trestními soudci mohli být výlučně právníci, přítomnost laiků byla vyloučena.

ZÁKONÍK O ZLOČINECH A TĚŽKÝCH POLICEJNÍCH PŘESTUPCÍCH – 1803

Na pozitivní rysy trestního zákoníku Josefa II. navázal zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích. V „testovací oblasti pro rozsáhlé kodifikace“- Západní Haliči (testovalo se tam i ABGB) platil od roku 1796, ve zbytku monarchie od roku 1803. Dohromady byly opět spojeny část hmotná i procesní.

Zákoník je přehledný, formulačně přesný a vyhýbá se kasuističnosti. De facto ovlivnil podobu trestního práva v českých zemích až do roku 1949 (TZ z roku 1852 byl v podstatě pouhou novelizací). Výslovně stanovil, že podmínkou trestnosti je zlý úmysl pachatele.

Byl rozdělen na část o zločinech a na část o přestupcích. Tomu odpovídají i odlišné sankční mechanismy. Zločiny byly trestány smrtí oběšením či žalářem, přestupky vězením, ztrátou práv, peněžitými tresty, propadnutím věci, ale i bitím.

KODIFIKACE OBČANSKÉHO PRÁVA A CIVILNÍHO PROCESU V OBDOBÍ ABSOLUTISMU (DO ROKU 1848)

V průběhu 18. století dochází taktéž ke kodifikaci občanského práva. Roku 1753 rozhodla Marie Terezie o zřízení kompliační komise pro přípravu jednotného zákoníku pro české a rakouské země, označovaného jako Codex Theresianus.

Práce dovršená až roku 1766 se v souladu s římskoprávní tradicí sestávala ze tří dílů (práva osobní, práva věcná, obligace). Kodifikovala tradiční české právo, navíc doplněné o předpisy z dob absolutismu. Podpůrná platnost byla přiznána taktéž římskému právu, do doby jejich výslovné derogace měly v platnosti zůstat i zemské zákoníky. Problémem zákoníku byla až přehnaná kazuističnost, nepřehlednost, sám formát vyvolal rozpory – „měl daleko více povahu traktátu než zákoníku.“ Proto ho panovnice vrátila k přepracování, nakonec však kodifikační práce nadobro ustaly.