ČPD - zkouška

Významným rysem tohoto období je značná úprava právního řádu – vydány byly mnohé předpisy notně ovlivňující život jednotlivých obyvatel. Výrazných změn taktéž doznala státní správa, hojně reformována byla taktéž oblast soudnictví.

TRESTNÍ PRÁVO

V době Bachova absolutismu je přijat nový trestní zákoník (1852) i trestní řád (1853).

Trestní zákoník, který pak mj. platil v Československu až do roku 1950, vznikl revizí trestního zákoníku z roku 1803. Delikty v něm uvedené se dělily na zločiny, přečiny a přestupky, podle toho byly také v zákoníku uvedeny (první část byla ryze o zločinech, druhá o přečinech a přestupcích). Zákoník respektoval liberální zásady (nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege či zákaz retroaktivity). Některá ustanovení však budí dojem feudalismu, když stanovují zvýšenou ochranu panovníkovi a jeho rodině – útok na něj je velezradou, za verbální urážku mohl dotyčný vyfasovat až 5 let.

Za zločiny se ukládal trest smrti či žalář, za ostatní delikty byly tresty o poznání mírnější. Trest smrti se vykonával zásadně oběšením. Žaláře se dělily na první (mírnější) a druhý stupeň (těžký).

Celkově byly přednostmi tohoto zákona jasné formulace, odstupňování deliktů podle nebezpečnosti a přesné vymezení trestu.

Zákoník však nebyl jedinou výlučnou kodifikací, byl postupně doplňován o další dílčí zákony, např. výpraskový patent (Prügelpatent; č. 96/1854 ř. z.) upravující řízení o přestupcích před policejními orgány, který ale těmto orgánům zakládal určitá práva – např. právo tělesných trestů – proto ten název

Trestní řád byl vydán roku 1853. Nahrazoval trestní řád z roku 1850, který obsahoval jisté „výdobytky revoluce“, zejména práva osob během trestního řízení. Nově přijatý řád se vrátil k písemné formě řízení, ústní formou bylo jednání vedeno pouze při závěrečném přelíčení. V platnosti také zůstal institut státních zástupců. Trestní řízení bylo zprvu dvojinstanční, později (od roku 1855) trojinstanční.

ŽIVNOSTENSKÝ A HORNÍ ŘÁD

Snahou o liberalizaci ekonomiky byl živnostenský řád – č. 227/1859 ř. z. Pojem živnosti sice zákon přímo nedefinoval, mělo se však za to, že je jí „jakákoliv právně a morálně dovolená výdělečná činnost, provozovaná pravidelně resp. trvale, na odbyt a za účelem dosažení zisku.“

Živnosti se dělily na osobní (ty dále na svobodné a koncesované) a reálné. Později přibyly ještě řemeslnické a obchodní. Pro výkon svobodných nebylo třeba žádných zvláštních předpokladů, stačilo pouhé ohlášení. Koncesované podléhaly prokázání patřičného vzdělání, morální a občanské způsobilosti. Jejich výčet byl stanoven taxativně (např. oprava parních kotlů, tiskařství, detektivní činnost).