ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Třetím stupněm byly vrchní soudy, které rozhodovaly v pětičlenných senátech. Na špici stál Nejvyšší soud (sedmi-, jedenácti-, či patnáctičlenný senát).
Mimoto postupně vznikaly další, mnohdy specializované soudní instituce. Zmínit lze živnostenské soudy (Gewerbegerichte) či patentní soudy (Patentgerichte).
ŘÍŠSKÝ SOUD – REICHSREGRICHT
Tento soud byl založen ústavním zákonem č. 143/1867 ř. z., který byl součástí prosincové ústavy. Byl oprávněn k řešení kompetenčních sporů či stížností občanů o porušení ústavou garantovaných práv. Skládal se z prezidenta, viceprezidenta a dvanácti dalších členů
SPRÁVNÍ SOUDNÍ DVŮR - VERWALTUNGSGERICHTHOF
Tento soud byl příslušný pro přezkum správních rozhodnutí. Aktivně legitimován byl ten, v jehož případě došlo ze strany správního orgánu k porušení práva.
STÁTNÍ SOUDNÍ DVŮR - STAATSGERICHTHOF
Věcná příslušnost tohoto soudu se vztahovala na žaloby proti ministrům, kteří porušili zemskou či říšskou ústavu. O jejich vydání ke stíhání rozhodovala dvoutřetinová většina alespoň jedné komory Říšské rady.
ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY VE 2. POLOVINĚ 19. ST
Revoluce 1848 definitivně předznamenala zánik vrchnostenských vztahů, tedy i těch správních či soudních. V následujících letech tak musela habsburská monarchie nalézt novou formu organizace státu, která navíc bude v souladu s nově se tvořícími principy moderní společnosti. V západní části monarchie se začala v padesátých letech rodit dvojkolejná správa – státní (zeměpanská) správa, nahrazující vrchnostenskou, byla doplněna samosprávou, jedním z hlavních požadavků revolučního roku 1848.
STÁTNÍ (ZEMĚPANSKÁ) SPRÁVA
Základy nového správního zřízení byly položeny dubnovou ústavou, zrušením poddanství a dalšími patenty (např. 295/1849 o nové organizaci správy či 170/1849 o obcích). Postupně vykrystalizovala třístupňová hierarchie okres – země – stát.
OKRESNÍ SPRÁVA
Nejnižší složkou státní správy se staly nově vzniklé okresy. V podstatě převzaly agendu bývalé vrchnostenské správy. Okresní úřad se nazýval okresní hejtmanství v čele s hejtmanem, který musel mít právnické vzdělání. Rozsah činností, které spadaly pod okresní hejtmanství, byl taxativně vyjmenován v zásadách pro organizaci politických správních úřadů z roku 1849 – mj. se jednalo hlavně o vyhlašování a provádění zákonů, statistickou evidenci, údržbu silnic a vodních cest, dohled nad obecní, církevní a školní správo atd.
Silvestrovské patenty a nástup Bachova absolutismu se dotkl i organizace okresů. Vzhledem ke znovupropojení správy a soudnictví byl počet okresů zvýšen na 208 v Čechách, 76 na Moravě a 22 ve Slezsku tak, aby se kryl s původními soudními okresy. Hejtmani byli nahrazeni okresními představenými. Jejich pravomoci zůstaly vesměs stejné, pouze přibyla pravomoc soudní.