ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Mladočechy reprezentovali bratři Grégrové (Julius a Eduard) a Karel Sladkovský. Její program byl, vzato dnešním pohledem, liberální. Jejími voliči byli chudší vrstvy a rodící se podnikatelé. Z okruhu mladočechů se do vrcholné politiky prosadil Karel Kramář.
Mladočeši roku 1874 ukončili politiku pasivní rezistence a začali opět zasedat v říšské radě. Roku 1878 tak učinili i staročeši. Částečné prosazení určitých politických cílů přinesla vláda Eduarda Taafeho (tzv. „železný kruh pravice“), který za cenu drobných ústupků prosazoval, co potřeboval (pro což se vžilo označení „drobečková politika“). Výsledky takové politiky byla například Stremayrova jazyková nařízení (podle kterých musela být komunikace během řízení vedena v jazyce, ve kterém byla žádost podána – posílení češtiny) nebo rozdělení pražské univerzity na českou a německou (1882).
Rok 1890 je často spojován s tzv. punktacemi, tedy jakýmsi konceptem rozdělení českých zemí na německou a českou část dle národnostních kritérií. Sjednány byly mezi německými stranami a staročechy. Mladočeši proti nim vystoupili, čímž se zalíbili veřejnosti a roku 1891získali ve volbách převahu.
Devadesátá léta znamenala mj. také vznik nových politických stran – vzniká strana agrární (Antonín Švehla), katolická, realistická (spojená s osobou T. G. Masaryka) či národní strany sociální (Václav Klofáč).
VÝVOJ STÁTOPRÁVNÍCH PŘEDSTAV O BUDOUCÍM STÁTNÍM USPOŘÁDÁNÍ V DOBĚ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
Když „nám zabili Ferdinanda“, došlo k rozpadu všech politických programů a koncepcí. Politická situace se změnila do té míry, že nebyl ani svoláván parlament a v zemi začala fakticky vládnout vojenská diktatura.
Názory, jak válečné situace a možného oslabení monarchie využít, nebyly zprvu jednotné. Katolické politické strany podporovaly setrvání v monarchii, zatímco radikální státoprávní strany byly protirakousky orientovány.
ZAHRANIČNÍ ODBOJ
Představitelem „třetího proudu“, který se orientoval na vojenskou porážku centrálních mocností a státoprávní změny Evropy, byl T. G. Masaryk. Ten odešel v lednu 1915 do zahraničí, konkrétně do Ženevy, kde také 6. 7. 1915 (v rámci jubilea Jana Husa) přednesl svůj první projev, ve kterém jménem českého národa vyhlásil Rakousku-Uhersku válku. Jako centrum zahraniční politické se vytvořil Český zahraniční komitét. Základní myšlenku – tedy nezávislý český stát – uveřejnil ve svém prohlášení z 14. 11. 1915.
V únoru 1916 se komitét transformoval na Českou, později (v souvislosti s příchodem M. R. Štefánika) na Československou národní radu se sídlem v Paříži. Jejím základním posláním byla snaha přesvědčit a získat vedoucí osobnosti dohodových států pro československý osvobozovací program. Předsedou byl T. G. Masaryk, místopředsedou Josef Dürich, tajemníkem E. Beneš, zástupcem slovenských zájmů M. R. Štefánik. Vážnost ČNR dodávaly také legie, bojující na straně dohodových mocností. První takovou jednotkou byla rota Nazdar ve Francii, postupně se pak čsl. jednotky tvořily na všech frontách – v Rusku (tam se vyznamenaly hlavně v bitvě u Zborova) i v Itálii.