ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Národní rada byla v průběhu roku 1918 oficiálně uznána jako budoucí prozatímní československá vláda.
DOMÁCÍ SITUACE
Hlavním centrem domácího odboje byla organizace s názvem Maffie. Po Benešově emigraci se do jejího čela dostal Přemysl Šámal. Kromě něj v ní působili např. Karel Kramář, Alois Rašín nebo Josef Scheiner. (Kramář s Rašínem byli za velezradu odsouzeni k trestu smrti, později omilostněni nastoupivším Karlem I.). V květnu 1917 byla opět svolána Říšská rada (podle výsledku voleb z r. 1911). Před jejím zasedáním byl českým poslancům adresován Manifest českých spisovatelů, který na ně apeloval, aby hájili zájmy českého národa. Čeští poslanci pak na sněmu prosazovali federalizaci říše.
V červenci, konkrétně 13. 7. 1918, vzniká (resp. je obnoven, fungoval již v roce 1916) Národní výbor československý. Čítal 38 členů, jednotlivé strany byly zastoupeny dle výsledků voleb do Říšské rady z r. 1911. Jelikož Rakousko-Uhersko už v té době „mlelo z posledního“ a v pražských kruzích se se zřízením samostatného českého státu počítalo jako se samozřejmostí, bylo úkolem Národního výboru připravit převzetí moci novým státem – Československem.
KRAJANSKÉ ORGANIZACE
Třetí linií československé politiky byly organizace zahraničních krajánků. Z jejich iniciativy vzešla r. 1915 Clevelandská dohoda, ve které byly vyjádřeny základní státoprávní požadavky – tedy rozbití Rakouska-Uherska, vytvoření samostatného státu na federálním principu).
V roce 1918 na ni navazuje, tentokrát již s Masarykem vyjednaná, Pittsburská dohoda. Dohoda schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, v kterém mělo Slovensko mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. I když ze slovenského pohledu obsahovala ústupky od hlavních požadavků Clevelandské dohody (z 22. října 1915), zaručovala Slovákům samosprávu a slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk.
ZÁVĚREČNÁ FÁZE
V létě 1918 bylo již jasné, že válka brzy skončí. Po vzoru toho pražského se začaly v některých oblastech konstituovat okresní a místní národní výbory. Když 5. 10. ústřední mocnosti požádaly o příměří, Masaryk nelenil a sepsal Washingtonskou deklaraci, která je považována na vrcholný akt českého zahraničního odboje. Tu předal prezidentu Wilsonovi 17. 10. 1918. Washingtonská deklarace požadovala úplnou samostatnost českého a slovenského národa, spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě. Formulovala zásady občanských svobod, vnitřní i zahraniční politiky a státní systém budoucího Československa.
O den později, tj. 18. 10., oznámil Wilson rakouské vládě, že musí jednat s československou vládou v Paříži, čímž de facto deklaroval československé právo na samostatný stát. Obratem Karel I. vyzval Národní výbor, aby taktéž vyslal své zástupce na toto jednání. Dne 24.10. oznámil Beneš vládám Dohody, že se ustavila první vláda československého státu, kterou tvořili T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik.