ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Oblast východního Slovenska nakrátko (16. 6. – 7. 7. 1919) ovládla maďarská vojska, která zde vyhlásila Slovenskou republiku rad.
Ústavní listina z roku 1920 prohlásila československé území za jednotný a nedílný celek, jednotné pro celou zemi bylo také občanství. Územní organizace měla být upravena v zákoně o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé (126/1920 Sb. z a n.), dle kterého na území Slovenska vzniklo 6 žup. Motivem k vydání tohoto zákona byla unifikace samosprávy, ale to se nezdařilo, jelikož župy fakticky vznikly pouze na Slovensku.
Téhož roku byl také přijat jazykový zákon (122/1920 Sb. z. a n.), který navazoval na § 129 ústavní listiny. Dle něj byl úředním jazykem jazyk československý, čímž se zavádělo paritní užívání češtiny a slovenštiny.
ÚSTAVA 1920
Ústava Československé republiky, vyhlášená pod č. 121/1920 Sb. z. a n., byla definitivní čsl. ústavou, která nahradila ústavu prozatímní z listopadu 1918. Pod text ústavy se nejvíce podepsal dr. Jiří Hoetzel, profesor PF UK. Společně s ústavou byla přijata řada dalších zákonů – jazykový zákon (122/1920 Sb. z. a n.), volební řád do PS (123/1920 Sb. z. a n.) či zákon o složení a pravomoci senátu (124/1920 Sb. z. a n.)
Ústava se skládala z preambule, uvozovacího zákona a samotné ústavní listiny.
PREAMBULE
Vzorem pro preambuli byla ústava USA. Věrna myšlence čechoslovakismu, obsahuje formulaci „My, národ československý“, který označuje za „vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový.“
UVOZOVACÍ ZÁKON
Obsahoval 10 článků. První článek stanovil, že „zákony odporující ústavní listině, jejím součástkám a zákonům ji měnícím a doplňujícím jsou neplatné.“ Nad ústavností zákonů měl dohlížet Ústavní soud, o němž pojednávaly čl. 2 a 3 – prováděcím předpisem se stal zákon č. 162/1920 Sb. z. a n. Skládal se ze sedmi členů – dva vysílal Nejvyšší soud, dva Nejvyšší správní soud, zbylé 2 + předsedu jmenoval prezident.
Dnem vyhlášení dále pozbývala platnosti všechna ustanovení, která odporovala ústavě či republikánské formě státu, dále pak všechny dřívější ústavní zákony.
ÚSTAVNÍ LISTINA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
Ústava se skládala z šesti hlav a tvořilo ji dohromady 134 paragrafů.
HLAVA PRVNÍ – VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1-5)
Československý stát byl charakterizován jako demokratická republika, jejíž hlavou je volený prezident. Území ČSR tvořilo jednotný a nedílný celek, jehož hranice lze měnit toliko ústavním zákonem. Jako nedílná součást čsl. území zde byla zmíněna Podkarpatská Rus. Jednotné pro celou republiku bylo taktéž občanství.
HLAVA DRUHÁ – MOC ZÁKONODÁRNÁ (§ 6 – 54)
Zákonodárná moc byla svěřena dvoukomorovému Národnímu shromáždění. To bylo tvořeno Poslaneckou sněmovnou a Senátem.