ČPD - zkouška

Trestní právo hmotné bylo uceleně zpracováno v dvojici kodexů – trestním zákoně o zločinech a přečinech (z. č. 5:1878) a trestním zákoně o přestupcích (z. č. 40:1879).

pozn.: větší část materie k této otázce je nutno čerpat z otázek okolních, osobně mi přijde, že je možno na ni navléci takřka cokoli.

ZÁSAHY STÁTU DO EKONOMICKÉ OBLASTI V LETECH 1918 – 1938

Československá republika musela od počátku své existence řešit řadu ekonomických problému. Převzala sice 60% průmyslu habsburské monarchie, ten byl však zatížen válečnou výrobou, výrazná byla též inflace. K zajištění obnovy průmyslu bylo zřízeno ministerstvo pro zásobování lidu.

MĚNOVÁ REFORMA

Zásadním problémem byla inflace a společná měna s Rakouskem. Proto byla nezbytná měnová reforma, kterou vypracoval tehdejší ministr financí Alois Rašín.

V noci z 25. na 26. února 1919 byly uzavřeny státní hranice (do 9.3.), bankám bylo zakázáno přijímat vklady. Dosavadní bankovky byly okolkovány, zároveň již byla polovina stažena z oběhu jako nucená státní půjčka. Místo „zabavených“ bankovek byly vydány státní dluhopisy úročené 1%. Neokolkované bankovky nebylo možné od 10. března použít v platebním styku. Kromě toho došlo k vytvoření podmínek k vytvoření zlatého standardu (celkově bylo získáno 3300 kg zlata a 272 000 kg stříbra)

Rašínova měnová reforma byla jednou z nejúspěšnějších akcí čsl. státu na posílení ekonomiky. Došlo k osamostatnění české měny, která se navíc díky snížení objemu oběživa stala jednou z nejpevnějších v Evropě.

NOSTRIFIKACE

Československý národ sice získal v říjnu 1918 politickou moc, velká část ekonomických prostředků však zůstala i nadále v rukou dosavadních majitelů – tj. kromě Čechů hlavně Němců či Rakušanů. Ústředí velkých organizací se často nacházela ve Vídni či Budapešti, tudíž logicky podléhaly tamějším zákonům.

Nostrifikační zákon (12/1920 Sb. z. a n.) stanovil možnost úředně nařídit, aby se zahraniční sídla a hospodářská vedení podniků působících na území Československa přesunula na území republiky. Pokud by podnik nepřesunul své sídlo na území československé republiky v stanoveném termínu, mohlo by mu být úředně zapovězeno jeho podnikání na československém území.

Šlo o jeden z prostředků posílení hospodářské samostatnosti nového státu.

POZEMKOVÁ REFORMA

Po rozpadu monarchie se stále velké množství pozemků nacházelo v rukou cizí šlechty, která ho získala po Bílé hoře. Byl proto zájem na tom, aby došlo k jejich přerozdělení. Celá pozemková reforma probíhala postupně v letech 1918-1936. Nejprve bylo zákonem č. 32/1918 Sb. z. a n. dosavadním majitelům zapovězeno s touto půdou nakládat (vlastnické právo však nebylo narušeno). Jádro reformy spočívalo v následujících zákonech: