ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Během druhé světové války postupně začaly západní mocnosti Mnichovskou dohodu „oduznávat.“ Nejprve tak učinila Velká Británie (byť odmítla uznat hranice v předmnichovské podobě), později i Francie a Itálie. Němci s tím měli problém, protože se domnívali, že by tím byly zneplatněny i všechny právní akty na zabraném území.
STÁTOPRÁVNÍ ZMĚNY V DOBĚ DRUHÉ Č-SR
Přijetím Mnichovské dohody začíná období tzv. druhé republiky. Již před jejím vznikem vedla Hodžova vláda s hlinkovci jednání o změně postavení Slovenska v rámci ČSR. V červnu 1938 byl v NS předložen návrh zákona o autonomii Slovenska. Nutno podotknout, že tak hlinkovci činili v součinnosti s SdP.
Vedení HLS se s představiteli ostatních slovenských stran sešlo 6. října 1938 v Žilině, kde vydali Manifest slovenského národa, který se stal základem pro Žilinskou dohodu, deklaraci slovenských stran o autonomii Slovenska v rámci Československa.
Pražská vláda návrhu vyhověla a jmenovala Josefa Tisa ministrem pro správu Slovenska, o den později předsedou slovenské autonomní vlády (ve které s ním byli F. Durčanský, M. Černák, P. Teplanský a J. Lichner). Ta zatím byla součástí pražské vlády a byla na ni převedena správa slovenských záležitostí.
Podobná byla situace na Podkarpatské Rusi, kde vznikla autonomní vláda s Augustinem Vološinem v čele. Všechny dosavadní strany byly zrušeny a místo nich vznikla totalitní Národní strana ukrajinská.
Autonomie Slovenska byla právně vyjádřena v ústavním zákoně č. 299/1938 Sb. z. a n. Společně s ním byl přijat i ústavní zákon o autonomii Podkarpatské Rusi (328/1938 Sb. z. a n.).
De facto se z druhé republiky stala federace, když s výjimkou zahraniční politiky, věcí národní obrany a některých věcí hospodářské a finanční povahy byla veškerá vládní a výkonná moc na Slovensku podřazena slovenské vládě a orgánům. Tato změna se projevila i v názvu, který se změnil na Česko-Slovenská republika.
Národní shromáždění mělo taxativně vymezen okruh otázek, spadajících do jeho pravomoci. Tam se řadila např. změna ústavy, věci obrany státu a zahraniční politiky. Pro změnu ústavy a volbu prezidenta bylo navíc stanoveno, že kvalifikovaná většina českých hlasů musí být doplněna kvalifikovanou většinou těch slovenských (aby Češi nepřehlasovali Slováky – zákaz majorizace).
V otázkách, které se týkaly pouze Slovenska, byl příslušný Sněm Slovenskej krajiny. Jeho hlavním úkolem bylo přijetí ústavy Slovenské krajiny. Při volbách do něj drtivě vyhráli hlinkovci (byť za podivných okolností). Sněm ale nikdy nevyvinul nějakou větší činnost.
Třicátého listopadu byl prezidentem zvolen dr. Emil Hácha. Vláda podala demisi a předsedou nové se stal agrárník Rudolf Beran.
VOLEBNÍ SYSTÉM, POLITICKÉ STRANY V PRVNÍ A DRUHÉ ČSR
Revoluční národní shromáždění, které po přijetí Prozatímní ústavy vzniklo rozšířením dosavadního Národního výboru, voleno nebylo. Ustaveno bylo dle tzv. Švehlova klíče (výsledky voleb do říšské rady r. 1911).