ČPD - zkouška

Pro vztah německého a protektorátního práva platila zásada „Reichsrecht brich Landrecht“ – německé právo bylo nadřazeno protektorátnímu, ze kterého se nesmělo použít nic, co by německému právu odporovalo.

Obyvatelstvo šlo kategorizovat do tří tříd – v první byli němečtí říšští občané, kteří podléhali pouze říšským orgánům a jurisdikci německých soudů. V druhé pak protektorátní občané, podléhající dosavadním úřadům, ve třetí pak ta část obyvatelstva, na niž se vztahovaly rasové předpisy a která byla zcela zbavena právní ochrany.

S tím souvisí i implementace rasových předpisů do českého právního řádu. Kupříkladu norimberské zákony byly provedeny vládním nařízením č. 85/1942 Sb.

SOUDNICTVÍ ZA PROTEKTORÁTU

I zde se uplatnilo přenesení německé jurisdikce. Němečtí občané podléhali přenesené soustavě německých soudů [12 úředních soudů (Amtsgerichte), 3 zemské soudy (Landesgerichte) a Vrchní zemský soud (Oberlandesgericht).]

Pro postihy deliktů proti okupační moci byly zřízeny zvláštní soudy (Sondergerichte), u nichž probíhalo zkrácené řízení proti němuž nebyla možnost odvolání a případná exekuce byla vykonatelní ihned.

TRESTNÍ PRÁVO

I v oblasti trestního práva lze vypozorovat dualizaci. Protektorátní občané mohli být za výjimečných okolností (např. hanobení Říše, útok na Vůdce) souzeni dle německého práva. Nijak výjimečné byly nepřiměřené tresty, proti kterým často nebylo opravných prostředků.

PRÁVNÍ POSTAVENÍ ŽIDOVSKÉHO OBYVATELSTVA

Základem právního postavení Židů byly norimberské zákony. Represivní rasová politika zamezovala Židům ve styku jak s německým, tak s protektorátním obyvatelstvem. Židovský majetek byl postupně arizován.

STÁTOPRÁVNÍ ASPEKTY ZAHRANIČNÍHO A DOMÁCÍHO ODBOJE V OBDOBÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

Vytvořením Protektorátu Čechy a Morava přestala republika fakticky existovat. Dle Výnosu o zřízení protektorátu sice byl Protektorát de iure autonomní součástí Třetí říše, ve skutečnosti jí však byl podřízen.

Panoval však názor, že právně republika nikdy existovat nepřestala. Základem tohoto tvrzení se stal protest, který proti německému postupu v Čechách podaly vlády Velké Británie, Francie, Spojených států amerických a Sovětského svazu. Dle Beneše bylo důkazem mezinárodní existence Československa fungování konzulátů v zemích, které rozpad Československa neuznaly.

Prosazování myšlenky kontinuity čsl. republiky po Mnichovu mohlo nastat až s vypuknutím druhé světové války. I tak však doházelo k názorovým střetům a formování zahraničního odboje nebylo jednoduché.

ZAHRANIČNÍ ODBOJ

Prvním orgánem, který demonstroval existenci československé (nebo česko-slovenské, jak chcete) státnosti byl Československý národní výbor, jakýsi předstupeň prozatímní vlády, kterou zatím vlády Velké Británie a Francie nechtěly uznat. Vznikl 17. 11. 1939 v Paříži. Jeho postavení však bylo zatím poměrně slabé, což dokládá fakt, že nebyl pozván na schůzi Společnosti národů.