ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ilegální Slovenskou národní radu vytvořili tři představitelé občanské složky odboje (Matej Josko, Ján Lettrich a Ján Ursíny) plus tři komunisté (Gustav Husák, Ladislav Novomeský a Karol Šmidke). V lednu je doplnili Peter Zaťko a Ivan Horváth (socialista). Slovenská národní rada připravovala ozbrojené povstání, které jí mělo umožnit převzetí moci, proto bylo zřízeno Vojenské ústředí, které dostalo za úkol vypracovat a vojensky zabezpečit toto povstání. Tomuto, dalo by se říci, generálnímu štábu předsedali Ján Golian a Rudolf Viest. Stranou SNR zatím stála skupina Flora, kterou vedl Vavro Šrobár.
Nebývalý rozmach partyzánských aktivit donutil bratislavskou vládu (tj. hlinkovce) požádat Německo o vojenskou intervenci. Obsazování slovenského území 29. 8. 1944 se stalo signálem k vypuknutí Slovenského národního povstání. Jeho ohniskem se stala Banská Bystrica.
Po vypuknutí povstání přijala SNR 1. září 1944 Deklaraci Slovenské národní rady, ve které konstatovala, že jen ona je oprávněna hovořit jménem slovenského národa. Zároveň vydala nařízení č. 1/1944 Zb. n. SNR o vykonávání zákonodárné, vládní a výkonné moci na Slovensku
SNR převzala řízení povstání, obranu státu a prohlásila, že chce spolupracovat s exilovou vládou. Odlišné pojetí kontinuity práva v podání SNR se později projevilo ve formulacích Košického vládního programu.
V čele SNR stálo Předsednictvo SNR (tvořeno 12 členy, v čele Vavro Šrobár a Karol Šmidke), zřízena byla taktéž pověřenectva (ministerstva).
Samostatnou poválečnou existenci SRN potvrdil Košický vládní program. Ten potvrzoval uznání slovenského národa jako svébytného, Slovensku garantoval vlastní národní orgány, jejich kompetence byly ale stanoveny až první pražskou dohodou. Ta stanovila, že SNR je dle smlouvy nositelkou státní moci na Slovensku, která není výslovně dána ústředním orgánům. Dále SNR disponuje veškerou mocí vládní, výkonnou a zákonodárnou. Výkonný orgán SNR se nazývá Sbor pověřenců (Zbor poverenikov) a je odpovědný vládě i SNR. Výkonnou moc Sboru pověřenců oddělila od SNR. Třetí pražská dohoda, sjednaná v červnu 1946, stanovila, že návrhy nařízení musely být před projednáváním v plénu SRN předloženy vládě, která ho posoudila. Dospěla-li k názoru, že návrh nespadá do kompetence SNR, je v rozporu se zákonem či vládním programem, neměla o ní SNR vůbec jednat.
Ústava z roku 1948 prohlásila ČSR za jednotný stát dvou rovnoprávných národů – Čechů a Slováků. Slovenské národní orgány byly vymezeny následovně:
(1) Národním orgánem moci zákonodárné na Slovensku je Slovenská národní rada. Má sto členů (poslanců), volených na Slovensku na dobu šesti let.
(2) Národním orgánem moci vládní a výkonné na Slovensku je sbor pověřenců. Je odpovědný Slovenské národní radě a vládě republiky. Jmenuje jej a odvolává vláda republiky.