ČPD - zkouška

Na území Protektorátu vedle sebe působily dvě skupiny orgánů – autonomní a říšské. Zdánlivou formu parlamentu mělo plnit tzv. Národní souručenství, tedy jediné povolené politické hnutí, do kterého byli sdruženi takřka všichni muži v Protektorátu.

ŘÍŠSKÉ ORGÁNY

Říšské orgány byly po svém vzniku, který však několik týdnu trval, nadřazeny autonomním orgánům.

ŘÍŠSKÝ PROTEKTOR

Říšský protektor dle čl. 5 výnosu „jako zástupce Vůdce a říšského kancléře a jako zmocněnec říšské vlády má úkol pečovati, aby bylo dbáno politických směrnic Vůdce a říšského kancléře“, tedy stal se nejvyšším článkem soustavy říšských orgánů. Byl prakticky neomezeným pánem, mohl nejen vydávat (uveřejňovaná ve Věstníku nařízení říšského protektora), ale i rušit právní normy. Jeho kontrole taktéž podléhala autonomní správa, dále mohl zrušit veškerá soudní nařízení.

Říšskými protektory se postupně stali Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich, Kurt Daluege a Wilhelm Frick.

STÁTNÍ TAJEMNÍK

Státní tajemník fungoval jako zástupce říšského protektora. Tímto úřadem byl pověřen K. H. Frank.

STÁTNÍ MINISTERSTVO

Vzniká po Heydrichově smrti a přebírá na sebe většinu jeho pravomocí (např. vydávání právních předpisů), na říšského protektora tedy zbyla spíše „ceremoniální“ funkce. Do jeho čela byl ustaven K. H. Frank.

NIŽŠÍ ORGÁNY

Na nižších pozicích státní správy působily tzv. oberlandráty, které bděly nad německými obyvateli na území protektorátu, zároveň dohlížely nad obecní a okresní samosprávou. Heydrichovou reformou z r. 1942 byla část jejich agendy přenesena právě na autonomní orgány, které je nadále vykonávaly „z příkazu Říše.“

Vedle ORL (oberlandráty, nikoli otorhinolaryngologie) existovaly i úřady práce, které evidovaly pracovní síly v Protektorátu pro možnost totálního nasazení v Říši.

AUTONOMNÍ ORGÁNY

Hlavou autonomní správy byl prezident, jímž byl po celou dobu války dr. Emil Hácha.

Za dobu trvání Protektorátu se vystřídaly čtyři vlády, které postupně vedli Rudolf Beran, Alois Eliáš (pro spolupráci s exilem nacisty popraven), Jaroslav Krejčí a Richard Bienert. Nutno dodat, že vláda byla notně okleštěna, některá „nepotřebná“ ministerstva (obrana, zahraničí) byla zrušena. Ustavena byla jiná, a to pod přímou správou Němců – např. ministerstvo lidové osvěty (jemuž vládl Emanuel Moravec – „český Quisling“) či ministerstvo hospodářství a práce (kde byl ministrem Walter Bertsch).

CHARAKTER PRÁVA V PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA

Na území protektorátu Čechy a Morava zůstaly v platnosti předpisy česko-slovenského práva, jehož působnost se ovšem podstatně zúžila. Vedle něj bylo totiž právo německé, jímž se řídili němečtí občané, ale navíc se aplikovalo i pro určité právní poměry českého obyvatelstva protektorátu. Nové právní předpisy mohl kromě prezidenta a vlády vydávat i říšský protektor. Z nich lze jmenovat VRp. (Verordnungen des Reichsprotektors – nařízení říšského protektora) 1941 s. 527 o civilním výjimečném stavu, které umožňovalo říšskému protektorovi prakticky kdykoli vyhlásit stanné právo.