ČPD - zkouška

ČESKOSLOVENSKÁ SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ STRANA DĚLNICKÁ – ČSDSD

Podle výsledků do Říšské rady z r. 1911, které ovlivnily podobu RNS, byla tato strana druhou nejsilnější. Ve volbách do Národního shromáždění získali 25,7% hlasů, což vyneslo jejímu předsedovi, Vlastimilu Tusarovi, místo předsedy vlády. Právě jeho vláda (červenec 1919 – květen 1920) byla označována jako „rudo-zelená“.

ČESKOSLOVENSKÁ NÁRODNÍ DEMOKRACIE – ČSND

Československá národní demokracie, ač skončila ve volbách do Říšské rady v r. 1911 až jako třetí, se mohla pochlubit prvním ministerským předsedou v dějinách ČSR – Karlem Kramářem. Ten pak byl jejím předsedou až do svého úmrtí v roce 1937. Poznámkou budiž, že některé ideje, které strana hlásala, by se dnešní terminologií daly označit za krajně pravicové (antisemitismus, vyhraněný antikomunismus). Členem této srany byl také Alois Rašín.

ČESKOSLOVENSKÁ STRANA NÁRODNĚ SOCIALISTICKÁ - ČSNS

Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu, podporujícím prezidenta Masaryka, a také ke stranám sdruženým v tzv. Pětce, která měla zásluhu na stabilizaci politického systému první republiky. Hlavním představitelem byl Václav Klofáč.

SLOVENSKÁ ĽUDOVÁ STRANA

Strana byla založena Andrejem Hlinkou, který byl až do své smrti roku 1938 jejím předsedou. V září 1936 se oficiálně přihlásila k tehdejšímu fašistickému hnutí, vyhlásila svůj požadavek totalitní fašistické společnosti a od NSDAP převzaté heslo „jeden národ, jedna strana, jeden vodca“. Po Hlinkově smrti v srpnu 1938 se vedení strany ujal Jozef Tiso.

SUDETENDEUTSCHE PARTEI – SDP

Strana sudetských Němců, kterou vedl Konrád Henlein. V roce 1935 vyhrála volby, když získala 15,18% hlasů. Zásadní měrou se podílela na rozbití první republiky.

ZMOCŇOVACÍ ZÁKONODÁRSTVÍ V PRVNÍ A DRUHÉ ČSR

Zmocňovací zákonodárství umožňovalo přenést některé kompetence v oblasti zákonodárství na jiné orgány, nejčastěji na vládu.

ZÁKON O MIMOŘÁDNÉ MOCI NAŘIZOVACÍ – 95/1933 SB. Z. A N.

V době hospodářské krize byl přijat zákon č. 95/1933 Sb. z. a n. o mimořádné moci nařizovací. Ten vládě umožni potlačení svobody obchodu, když mohla vydávat hospodářské zákony bez účasti parlamentu. Ta měla po určitou omezenou dobu (do 15. listopadu 1933) za mimořádných domácích i zahraničních hospodářských poměrů upravit nařízeními přesně vymezené oblasti (celní sazebník, úpravu cen u průmyslových a zemědělských výrobků), tedy zajistit rovnováhu v hospodářství. Tento zákon se dočkal ještě v roce 1933 novely, která prodloužila dobu mimořádné nařizovací moci do 30. června 1934. V roce 1934 byla tato doba opět prodloužena a rozšířena moc vlády upravit nařízením také opatření pro účelnou nebo úspornou úpravu veřejné správy. Z dočasného opatření se tak stalo poněkud dlouhodobější, fungovalo prakticky až do roku 1937.