ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
„ZÁBOROVÝ ZÁKON“ – 215/1919 SB. Z. A N.
Dosavadním majitelům byla zabrána půda převyšující 150 ha (u zemědělské půdy) a 250 ha půdy celkem. Ze záboru byly vyňaty pozemky zemské, okresní a obecní. Vlastníci, jichž se zábor týkal, mohli dle § 11 část svého majetku ze záboru vyjmout.
Záborů podléhaly celkem 4 miliony hektarů, což představovalo 28% veškeré půdy v ČSR. K realizaci reformy byl zřízen Státní pozemkový úřad.
„PŘÍDĚLOVÝ ZÁKON“ – 82/1920 SB. Z. A N.
Dle tohoto zákona byla zabraná půda přidělována do vlastnictví nebo pachtu, a to buď jednotlivcům nebo družstvům. Rozsah udělené půdy se standardně pohyboval mezi 6-15 ha, kromě toho ale vznikaly i tzv. zbytkové státky (např. nebylo-li možné půdu vhodně rozparcelovat), jejichž výměra mohla být nad 30 ha.
„NÁHRADOVÝ ZÁKON“ – 329/1920 SB. Z. A N.
Jak již název napovídá, specifikoval tento zákon náhradu, kterou obdrželi vlastníci zabavené půdy.
Dvacátá léta patřila k nejstabilnějším obdobím první republiky, proto stát nemusel do ekonomické oblasti téměř zasahovat. Výjimkou budiž zákon č. 111/1927 Sb. z. a n. o nekalé soutěži, který měl zajistit dobré mravy hospodářské soutěže. S vykuknutím hospodářské krize došlo i na nucenou syndikalizaci. Byla-li vydána příslušná norma, byli všichni podnikatelé v určité oblasti podnikání povinni sdružit se v rámci jednoho syndikátu (podobně jako v Itálii – viz OPD).
ZMĚNY V TRESTNÍM A SPRÁVNÍM PRÁVU V DOBĚ I. ČSR
TRESTNÍ PRÁVO
Za první republiky stále platil rakouský trestní zákoník z roku 1852. Logicky z něj však byly vypuštěny ty pasáže, které odporovaly republikánskému zřízení. I tak se ale úprava trestního práva, ať již hmotného či procesního, prakticky zastavila, jedinou výraznější činností v této oblasti byly práce na novém trestním kodexu v souvislosti s chystanou unifikací práva. K jeho vydání však nikdy nedošlo.
Pro upevnění vnitřní stability státu byl vydán zákon proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních (309/1921 Sb z. a n.), který měl chránit shromažďovací a osobní svobodu občanů.
Nejvýznamnějším trestněprávním předpisem z dob první republiky byl zákon na ochranu republiky (50/1923 Sb. z. a n.), vydaný po atentátu na ministra financí Aloise Rašína. Zaplňoval mezeru v právním řádu, který zatím postrádal ustanovení o ochraně čsl. státu a jeho ústavních představitelů. (rakouský právní řád neznal republiku, nemohl ji tedy chránit).
Zákon byl rozdělen na čtyři hlavy – Úklady o republiku, Poškozování republiky a útoky na ústavní činitele, Ohrožování míru v republice a vojenské bezpečnosti její a Závěrečná ustanovení.
K projednávání zločinů podle tohoto zákona byl zřízen Státní soud.
Zákon o zřízení nucených pracovních kolonií (102/1929 Sb. z. a n) z roku 1929 umožňoval internaci osob, jíž se „zločiny staly pramenem obživy“, a to na jeden až pět let.