ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Struktura soudů byla čtyřstupňová - na území ČSR se v rámci řádných soudů nacházely okresní soudy (kde působil samosoudce), dále pak krajské soudy (sborové, navíc specializované), vrchní soudy (taktéž sborové). Jako třetí instance pro věci civilní a trestní pak fungoval Nejvyšší soud.
Z civilních mimořádných soudů lze jmenovat soudy živnostenské, na které později navázaly soudy pracovní. Existovaly dále soudy pojišťovací. Samostatnou skupinu tvořily specializované trestní soudy. Zde je třeba upozornit na Státní soud, který vznikl v souvislosti s přijetím zákona na ochranu republiky. Dalším soudem této kategorie byly soudy mládeže.
Samostatnou organizaci mělo vojenské soudnictví. Zde byl na špici Nejvyšší vojenský soud v Praze, jemuž podléhaly soudy divizní a soudy brigádní.
Československé soudnictví tedy nedoznalo výraznějších reformních zásahů. Uvedená soudní soustava přetrvala nejen po celé období první republiky, ale i v prvních poválečných letech.
MNICHOVSKÁ DOHODA, PŘÍČINY A DŮSLEDKY, NEPLATNOST
Od počátku své existence se čsl. republika výrazně orientovala na západní mocnosti, stala se taktéž zakládajícím členem Společnosti národů.
Restauraci podunajské monarchie měla zabránit tzv. Malá dohoda mezi Československem, Rumunskem a Jugoslávií, výrazně podporovaná Francií. Československo taktéž patřilo k signatářům locarnských dohod („rýnský garanční pakt“).
Jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem (30. 1. 1933) výrazně ovlivnilo politickou situaci v celé Evropě. O jeho agresivní politice není třeba dlouhého rozepisování – v roce 1936 vypověděl locarnské dohody a remilitarizoval Porýní, vojensky i materiálně podporoval španělské frankisty. V této době také dostávala dlouho připravovaná nacistická expanze do východní Evropy v plánech Hitlerových vojenských stratégů konkrétní obrysy. Zdůvodňována byla zejména rasovými, národnostními nebo životními zájmy německého národa.
SITUACE V ČESKOSLOVENSKU
Při sčítání lidu r. 1921 se k německé národnosti přihlásily více než 3 miliony osob, což představovalo zhruba 23% všech obyvatel (údaje z roku 1929 jsem nikde nenašel). Jejich vůdčí politickou silou se stala Sudetendeutsche Partei – SdP, vedená Konrádem Henleinem. Ta vyhrála v roce 1935 volby do PS, když získala 15,18% hlasů a stala se nejsilnější parlamentní stranou. Tehdejší předseda vlády Milan Hodža nakonec přislíbil řešení hospodářských, národnostních i politických problémů sudetských Němců.
Situace v ČSR se radikalizovala v letech 1937-1938. Čsl. vláda, snažící se o určitou formu konsensu se sudetskými Němci, narážela na stále se stupňující Henleinovy požadavky, jehož motivací bylo autonomie sudetských Němců, tedy de facto jejich připojení k Říši.
Takový osud potkal Rakousko, které bylo „anšlusem“ k Říši připojeno 12. 3. 1938. To představovalo vzhledem k absenci pohraničního opevnění na hranicích právě s Rakouskem závažný bezpečnostní problém. Po připojení Rakouska začal Hitler pracovat na plánu připojení Československa – tzv. Fall Grün.