ČPD - zkouška

pozn.: o Ústavním soudu zde nenaleznete nic, je o něm zmínka v uvozovacím zákoně.

HLAVA PÁTÁ - PRÁVA A SVOBODY, JAKOŽ I POVINNOSTI OBČANSKÉ (§ 106 – 127)

V páté hlavě ústavy byl zařazen rozsáhlý katalog občanských práv. Zrušení šlechtických titulů (zák. č. 61/1918 Sb. z. a n.) se projevilo ve formulaci § 106 odst. 1, dle kterého „Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.”Mezi základní svobody garantované ústavou patřily osobní svoboda, domovní svoboda, listovní tajemství, petiční právo. Výslovně bylo chráněno soukromé vlastnictví, které bylo možno omezit pouze zákonem a za náhradu. Každý způsobilý občan ČSR byl povinen podrobit se vojenskému výcviku a uposlechnout výzev k obraně státu.

HLAVA ŠESTÁ - OCHRANA MENŠIN NÁRODNÍCH, NÁBOŽENSKÝCH A RASOVÝCH (§ 128 – 134)

Všichni občané ČSR si byli před zákonem rovni, a to bez ohledu na rasu, jazyk či náboženství. Vyskytoval-li se v určité oblasti „značný zlomek občanů československých“, jejichž mateřština byla jiná, příslušelo jim právo na výuku v jejich jazyce, při čemž ale mohla být výuka československého jazyka stanovena povinnou. Nacházel se zde také odkaz na jazykový zákon, který tvořil součást této listiny (122/1920 Sb. z. a n.)

Ústava z roku 1920 formálně platila až do r. 1948, kdy byla nahrazena Ústavou 9. května. Proto do ní lze zahrnout i dekrety prezidenta republiky.

VÝVOJ A PRÁVNÍ ÚPRAVA ORGANIZACE ÚZEMNÍ SPRÁVY V PRVNÍ ČSR

Recepční normou z 28. října byla zajištěna kontinuita s rakouskou a uherskou správní organizací – dosavadní správní orgány byly podřízeny Národnímu výboru. Zákonem č. 2/1918 Sb. bylo zřízeno dvanáct nejvyšších správních orgánů, které byly později na základě usnesení vlády přejmenovány na ministerstva, dále pak byl zřízen Nejvyšší správní soud.

V listopadu již počet místních a okresních národních výborů dosáhl cca 280. Z obav, aby však nenahradily původní správní organizaci, však byly v prosinci 1918 zrušeny.

Největší změny ve správním systému brzy po vzniku ČSR zasáhly orgány obecní. Sedmého února 1919 Revoluční národní shromáždění přijalo zákon č. 76/1919 Sb., který měnil a doplňoval rakouský zákon o obecním zřízení. Vedle zrušení monarchistických ustanovení sjednocoval obecní samosprávu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Dle tohoto zákona mohla vláda měnit hranice okresů a obcí, dále je mohla spojovat či rozdělovat. Změny zasáhly i obecní orgány – dosavadní obecní výbor byl přejmenován na obecní zastupitelstvo, obecní výbor se stal obecní radou. Obec byla taktéž povinna zříit finanční a letopiseckou komisi. Ze dvou členů rady a starosty se skládal obecní senát, který vyřizoval trestní agendu spadající do pravomoci obce.

ŽUPNÍ REFORMA 1920

Zákon o zřízení župních a okresních úřadů v Československé republice, publikovaný pod číslem 126/1920 Sb. z. a n., byl nejvýznamnější reformou územní organizace z prvních let republiky. Administrativně měl území rozdělit na celkem 21 žup (9 v Čechách, 5 na Moravě, 1 ve Slezsku a 5 na Slovensku, na Podkarpatské Rusi žádná, což vyvolalo diskuze, zda se tento zákon na tamější území vůbec vztahuje). Župou se rozuměl vyšší územně samosprávný celek (něco jako dnešní kraje). V čele župy stál župan, jejími orgány bylo župní zastupitelstvo (35 členů, z nichž byla 1/3 volena vládou) a župní výbor (8 členů). V kompetenci župního zastupitelstva bylo vydávání prováděcích předpisů, správa župního majetku, dále pak mělo částečnou kontrolní pravomoc vůči okresním výborům. Župní výbor připravoval jednání zastupitelstva a připravoval rozpočet.