ČPD - zkouška

Národní výbory plnily od okamžiku vzniku čsl. státu funkci mocenského a správního aparátu. Zabezpečovaly rozmanité úkoly v oblasti hospodářské, sociální či bezpečnostní. Začátkem prosince 1918 však byla většina z nich zrušena.

ZÁKONODÁRSTVÍ NÁRODNÍHO VÝBORU ČESKOSLOVENSKÉHO, PROZATÍMNÍ ÚSTAVA

Vrcholným zákonodárným orgánem byl Národní výbor. Kromě toho ale byl i vrcholným správním orgánem, tudíž i představitelem moci výkonné. Do doby přijetí Prozatímní ústavy měl stále 38 členů.

PROZATÍMNÍ ÚSTAVA

Prozatímní ústava byla pod číslem 37/1918 Sb. z. a n. přijata 13. 11. 1918. Skládala se ze čtyř oddílů a celkem 21 paragrafů. Zakotvena v ní již byla dělba moci. Nejvyššími orgány se dle ní staly Národní shromáždění, prezident republiky (takže již určila formu státního zřízení) a vláda.

ODDÍL PRVNÍ – O NÁRODNÍM SHROMÁŽDĚNÍ

Dosavadní Národní výbor se dle Švehlova klíče (výsledky voleb do říšského sněmu v r. 1911) rozšířil na 256 členů a přeměnil na Národní shromáždění (nazývané též Revoluční národní shromáždění – RNS). Náležela mu zákonodárná moc. V březnu 1919 byl ústavním zákonem počet jeho členů zvýšen na 270 (další místa byla uvolněna zejména pro poslance za Slovensko, kde bylo nutno efektivněji bojovat proti právnímu dualismu). V parlamentu zasedali jen poslanci české a slovenské národnosti (německá a maďarská menšina zastoupena nebyla, stejně jako Podkarpatská Rus, jejíž státoprávní poměr k Československu ještě nebyl dořešen).

ODDÍL DRUHÝ – O PRESIDENTU REPUBLIKY

Prezidenta republiky volilo Národní shromáždění. Příslušelo mu zastupování státu navenek, velení branné moci, vypovídání války a sjednávání míru, dále pak právo udělování milosti. Náleželo mu právo veta vůči zákonům přijatým Národním shromážděním, k vládním úkonům byla vyžadována kontrasignace příslušného člena vlády. V případě prezidentovy nepřítomnosti, či stal by se jeho úřad vakantním, vykonávala jeho pravomoci vláda.

ODDÍL ČTVRTÝ – O MOCI VÝKONNÉ A NAŘIZOVACÍ

Představitelem výkonné moci se stala sedmnáctičlenná vláda, kterou volilo Národní shromáždění a jemuž byla taktéž odpovědná.

Den po vyhlášení prozatímní ústavy, tj. 14. 11. 1918, se Národní shromáždění sešlo a zvolilo T. G. Masaryka prezidentem. Zvolena byla také první regulérní vláda s Karlem Kramářem v čele.

STANOVENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC A SYSTÉM MEZINÁRODNÍCH MÍROVÝCH SMLUV PO 1. SVĚTOVÉ VÁLCE

Řadu měsíců po vzniku československého státu nebyl mezinárodně právně vymezen rozsah jeho území, a nebyly tedy stanoveny ani státní hranice. Vzhledem ke složité etnické situaci nebylo možné hranice států vymezit ani dle národnostního složení.

Ihned po vzniku republiky se musely čsl. orgány vypořádat se snahou o odtržení německých pohraničních oblastí. Ty se pro sebe snažili uzmout němečtí poslanci v posledních dnech existence Rakouska – Uherska. Takto vytvořeny byly celkem 4 provincie – Deutschböhmen (okolí Liberce), Sudetenland (Ústní nad Labem), Deutschsüdmähren (Znojmo) a Böhmerwaldgau (Pošumaví). Všechny takto vzniklé provincie ale byly čsl. vojskem obsazeny a začleněny do republiky.