ČPD - zkouška

S přijetím prosincové ústavy opět došlo k oddělení soudnictví od správy. Rovněž byl počet okresů snížen (v Čechách 89, na Moravě 30, ve Slezsku 7). V čele stál opět hejtman.

KRAJSKÁ SPRÁVA

Kraje představovaly jakési dědictví původní správy. Proto se o nich i po revoluci uvažovalo jako o „mezičlánku“ mezi zeměmi a okresy, které měly navíc být podřízeny přímo Vídni, čímž měla být rozbita politická soudržnost českých zemí. Nicméně se postupem času ukázala jejich nadbytečnost, a proto byly roku 1862 zrušeny.

ZEMSKÁ SPRÁVA

Namísto dřívějších gubernií vznikla jednotlivá místodržitelství – tedy v Praze, Brně a Opavě (tam později namísto místodržitelství vznikla zemská vláda v čele se zemským prezidentem). Zpočátku byly pravomoci místodržícího omezené, zodpovídal např. za školní či finanční úřady, jak ale sláb vliv kraj, většina kompetencí přecházela právě na místodržitelství.

V režii místodržícího pak byly úseky státní správy svěřené přímo císařem nebo jednotlivými ministry. Jednalo se např. o policii, péči o zachování veřejného pořádku nebo církevní správu. Dále jmenoval nižší funkcionáře a vykonával nad nimi dohled.

SAMOSPRÁVA

Samosprávě byl v českém kontextu věnován široký prostor. Již od pádu feudalismu se tato pozice formovala jako pro českou politiku stěžejní, jako pozice, ze které má vyrůstat česká národní politika. „Upnutí“ k samosprávě zesílilo s politikou pasivní rezistence na říšském sněmu od r. 1863, dále pak po neúspěchu fundamentálních článků.

OBECNÍ SAMOSPRÁVA

V čele Stadionovy ústavy lze nalézt zásadu, že „základem svobodného státu je svobodná obec.“ Do jisté míry to odráží myšlenku revoluce, že by lidé, vymanivší se z vrchnostenských pout, měli být nadáni správy určitých věcí sami.

Právní postavení obcí bylo ošetřeno v obecním zákoně z března 1849, který prováděl Stadionovu ústavu. Obce se dělily na místní, okresní a krajské. Obec byla oprávněna vytvářet si vlastní orgány – obecní výbor a představenstvo. Počet členů obecního výboru se lišil v závislosti na počtu volitelů v obci (od 8 do 36), představenstvo bylo tvořeno minimálně starostou a dvěma radními, maximálně mohlo být dvanáctičlenné.

V otázce působnosti bylo třeba rozlišit působnost vlastní a přenesenou. Do vlastní patřily např. správa obecního jmění, zdravotní péče, péče o chudé či mravnostní policie. V rámci přenesené působnosti vykonávaly obce svěřené jí státem – dílčí soudní úkoly, poštovní záležitosti aj.

OKRESNÍ SAMOSPRÁVA

Středním stupněm samosprávy byly okresy. Okresní zastupitelstva měla od 18 do 36 členů. Jedinými zeměmi Předlitavska, kde fungovala obecní samospráva, byly Čechy, Halič a Štýrsko. I zde je třeba rozlišit působnost vlastní a přenesenou. Do vlastní patřila „klasická“ hospodářská či silniční správa, do přenesené např. ubytování vojska.