ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Personální substrát (ha, doc. Svatoň by měl radost) ČNV byl tvořen kromě Beneše např. Janem Šrámkem (pozdější předseda exilové vlády), Štefanem Osuským (bývalý diplomat v Paříži), gen. Sergejem Ingrem či Jurajem Slávikem.
Slovy Beneše (z dopisu britskému ministru zahraničí – lordu Halifaxovi) „bude tento výbor oprávněn, aby zastupoval československý lid a zvláště aby - v dohodě s vládou Jeho Veličenstva ve Spojeném království - zařizoval na územích pod pravomocí vlády Jeho Veličenstva ve Spojeném království vše potřebné pro obnovení československé armády ve Francii.“
Po porážce Francie (klasika, že?) přesídlil Československý národní výbor do Londýna, kde se jeho činnost ještě zintenzivnila. Výsledkem byl vznik celého systému orgánů, který vešel do historie jako „prozatímní státní zřízení“, které bylo tvořeno hlavně prezidentem republiky, vládou a Státní radou. Britové tuto reprezentaci definitivně uznali 21. 7. 1940.
Vaše Excelence, vzhledem k výměně názorů, která byla mezi námi provedena, mám čest oznámit, že v odpověď na žádost Československého národního výboru vláda Jeho Veličenstva ve Spojeném království s radostí uznává prozatímní československou vládu, kterou utvořil Československý národní výbor v této zemi, a vstupuje s ní ve styk. Vláda Jeho Veličenstva ráda projedná se zástupci prozatímní vlády otázky vyplývající z tohoto uznání a vyžadující úpravy.“ Lord Halifax
Základním článkem exilového zřízení byl prezident republiky. Svou pozici prezidenta Beneš obhajoval tím, že jeho rezignace byla učiněna pod nátlakem a jeho volební období je sedmileté (zvolen byl r. 1935). V prosinci 1942 mu vláda s odkazem na § 58 ústavy („Dřívější president zůstává ve své funkci, pokud nebyl zvolen president nový.“) mandát prodloužila.
Den po uznání Brity (tj. 22. 7. 1940) byla exilová vláda oficiálně jmenována. Jejím předsedou se stal Jan Šrámek, jednotliví ministři se vesměs rekrutovali ze členů nyní již bývalého Československého národního výboru.
Posledním článkem prozatímního státního zřízení v Londýně byla Státní rada, která vznikla ústavním dekretem č. 1/1940 Úř. věst. (úředního věstníku československého). Ta měla fungovat jako poradní orgán prezidenta a kontrolní orgán v rámci prozatímního státního zřízení. Tvořilo ji maximálně 40 členů. Později musela ke každému chystanému dekretu vydat své stanovisko.
KOMUNISTICKÝ ODBOJ
Druhým centrem zahraničního odboje byla v době druhé světové války Moskva. V čele komunistického odboje stál Klement Gottwald, někteří komunističtí předáci, jako např. Vladimír Clementis (jedna z pozdějších obětí procesu s Rudolfem Slánským) však působili na Západě.
DOMÁCÍ ODBOJ
Domácí odboj tvořilo několik odbojových skupin. Bývalí vojáci čs. republiky utvořili uskupení Obrana národa (ON), politici se sdružovali v Politickém ústředí (PÚ), zatímco levicová neluministická inteligence a dělnictvo v Petičním výboru věrní zůstaneme (PVVZ). Na jaře 1940 se tyto skupiny spojily do Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), po zapojení KSČ se tento orgán přejmenoval na Ústřední národně-revoluční výbor Československa (ÚNRVČ).