ČPD - zkouška

V první hlavě byly trestné činy kategorizovány do 3 skupin – zločiny proti státu, zločiny proti osobám a udavačství. Jako zločiny proti státu byly označovány nejen „klasické“ trestné činy, vesměs převzaté ze zákona za ochranu republiky (50/1923 Sb. z. a n.), tak např. i členství v SS či vedoucí funkce v SdP anebo Hlinkově gardě. Trestem za úklady proti republice (§1 zák. na ochranu republiky) byl trest smrti, za ostatní zločiny hrozilo obviněnému odnětí svobody na 5-20 let, případně doživotí.

Za zločiny proti osobám, které ale musely být spáchány ve službách nebo v zájmu Německa, hrozily v krajním případě (vražda, zabití, těžké ublížení na těle) trest smrti. Méně závažné zločiny jako krádež či žhářství byly trestány odnětím svobody s horní sazbou dvaceti let. Do skupiny zločinů proti osobám byly zahrnuty také zločiny proti majetku.

Třetí kategorií zločinů bylo udavačství. Zde záviselo potrestání na následku udání. Mělo-li udání za následek něčí smrt, mohl být trestem trest smrti

Pro všechny tresty uvedené v první hlavě byla vedlejším trestem ztráta občanské cti. Ta zahrnovala např. pozbytí volebního práva, trvalou ztrátu řádů a vyznamenání

ZŘÍZENÍ MÍSTNÍCH LIDOVÝCH SOUDŮ

V druhé hlavě tohoto dekretu byly zřízeny místní lidové, soudy, které měly soudit zločiny uvedené v tomto dekretu. Celkem bylo zřízeno 24 takových soudů.

Jednotlivé soudy se skládaly z pětičlenných senátů (jeden soudce a čtyři laici). Návrh žaloby předkládal veřejný žalobce, kterého jmenoval ministr spravedlnosti z okruhu státních zástupců.

Jednání místních lidových soudů byla ústní a veřejná. Proti rozsudkům nebylo opravných prostředků, byl-li vyhlášen trest smrti, byl vykonán do 2 hodin.

DEKRET Č. 17/1945 SB. O NÁRODNÍM SOUDU

Tímto dekretem byl zřízen národní soud, který plnit funkci orgánu retribučního soudnictví v případě zvlášť vyjmenovaných osob.

Národní soud plnil rovněž funkci tzv. čestného soudu. Osoby, na které se působnost Národního soudu vztahovala, byly tímto soudem souzeny i v případě, že se nedopustily trestného činu, ale "nechovaly se po 21. květnu 1938, jak se slušelo na věrné a statečné občany československé".

Soud se skládal ze sedmičlenného senátu – soudce a šestí laiků („přesvědčení vlastenci“). Sídlil v Praze.

Sankcí byla ztráta volebního práva, práva svolávat veřejná shromáždění a účastnit se jich, organizovat se v politických spolcích a organizacích, a vydávat nebo redigovat politické časopisy nebo jiné politické publikace nebo do nich psát. Vágní popis příslušné skutkové podstaty byl zneužíván KSČ, která této možnosti využívala v politickém boji před volbami v r. 1946.

DEKRET Č. 138/1945 SB. – „MALÝ RETRIBUČNÍ DEKRET“

Oficiální názvem dekret č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti.