ČPD - zkouška

Ústavodárné shromáždění vzniklo ústavní zákonem č. 65/1946 Sb. Opět bylo jednokomorové a složené z 300 poslanců. Potvrzen byl zákaz majorizace (tj. že ve věcech týkajících se ústavního postavení Slovenska byl vyžadován souhlas většiny přítomných poslanců zvolených na Slovensku). Podrobnosti volby do ÚS obsahoval zákon č. 67/1946 Sb. Kandidovat opět mohly pouze strany Národní fronty. V celostátním měřítku s přehledem vyhráli komunisté, kteří v českých zemích získali 93 mandátů, na Slovensku 21. V čele vlády stanul Klement Gottwald. Pro zřízení ústavy byl zákonem č. 197/1946 Sb. zřízen ústavní výbor. Ten čítal 36 členů zvolených podle zásady poměrného zastoupení.

Vláda Národní fronty krachla, když ministři tří nekomunistických stran ( dohromady 12 ministrů z Československé strany národně socialistické, Demokratické strany a Československá strany lidové) podali 20. 2. 1948 demisi. Pětadvacátého února jejich demise Edvard Beneš přijal a zároveň akceptoval Gottwaldovy návrhy na nové personální obsazení vlády. Tím byl završen „Vítězný únor.“

Po převzetí moci komunisté rychle dopracovali ústavu, kterou Beneš odmítl pro její nedemokratičnost a posléze rezignoval. I tak ale byla 9. května pod číslem 150/1948 Sb. přijata.

OTÁZKA Č. 61 - ZÁSAHY STÁTU DO EKONOMIKY V LETECH 1945 – 1948

Poválečné období let 1945-1948 bylo v duchu Košického vládního programu dobou hlubokých státních zásahů do ekonomické oblasti.

V prvé řadě se jednalo o konfiskace, které byly zahrnuty v dekretech 12/1945 Sb. a 108/1945 Sb. Prvním z nich byl konfiskován veškerý nemovitý majetek osob německé a maďarské národnosti, dále pak zrádců a kolaborantů. Konfiskovaný zemědělský majetek byl až do odevzdání přídělcům spravován Národním pozemkovým fondem při ministerstvu zemědělství. Tento dekret vytvořil pozemkový základ pro chystanou pozemkovou reformu, při níž změnily majitele zhruba 3 miliony hektarů půdy. Na jednoho rolníka připadalo až 13 ha.

Došlo také k mohutnému znárodňování, a to průmyslových podniků, hutí, bank či soukromých pojišťoven. Právně bylo toto zestátnění ošetřeno v dekretech č. 100-104 Sb.

Zestátněny byly podniky, ve kterých pracovalo dohromady 62% osob činných v průmyslu. K dalším krokům bylo přistoupeno v rámci budovatelského programu první vlády Klementa Gottwalda. Podpořen úspěchem pozemkové reformy, předložil ministr zemědělství Július Ďuriš souhrn šesti zákonů (tzv. Ďurišovy zákony) – jejich obsahem byla např. revize prvorepublikové pozemkové reformy, hospodářsko-technická úprava pozemků či zaknihování přidělené půdy.

V návaznosti na ně vypracoval Ďuriš další sérii zákonů, které jsou známy jako Hradecký program, jehož mottem se stal výrok „půda patří těm, kdo na ní pracují.“ Navazoval na předchozí etapy pozemkové reformy a prohluboval zásady Ďurišových zákonů z roku 1946 - formuloval návrh zákona o nové pozemkové reformě, podle níž měla být rozdělena nejen veškerá půda nad 50 ha (ve vlastnictví jedné rodiny), ale zároveň i půda pod 50 ha, jestliže vlastník na ní sám nepracoval (spekulační půda). Kromě toho požadoval mj. uzákonění národního pojištění pro rolníky. Hradecký program směřoval k úplné likvidaci statkářského vlastnictví půdy. Narazil sice na odpor reakčních sil, na druhé straně však posílil vliv KSČ mezi rolníky, v jejichž řadách vyvolal hnutí za uzákonění nové pozemkové reformy, vrcholící pak sjezdem rolnických komisí 28. – 29. 2. 1948. Požadavky Hradeckého program byly v plném rozsahu uskutečněny po Únoru 1948.