ČPD - zkouška

Posledními třemi kapitolami ústavy byly: hospodářské zřízení (§ 146 – 161), obecná ustanovení (§ 165 – 169) a závěrečná a přechodná ustanovení (§ 170 – 178).

ÚSTAVA V PRAXI

Zásadní rozpor byl mezi ústavou de iure a de facto. V praxi se totiž stávalo, že byla často obcházena, takže mnohá ustanovení zůstala pouze na papíře. K naprosto flagrantním porušením ústavy docházelo zejména v případě NS či vlády – veškerá důležitá rozhodnutí přijímaly orgány KSČ, ústavní orgány je pak měly pouze legitimovat. Zdánlivá byla taktéž odpovědnost vlády vůči NS – ve skutečnosti byla vláda odpovědná taktéž ústředním orgánům KSČ.

PRÁVNICKÁ DVOULETKA

Základním cílem období let 1949-1950, které je označováno jako „právnická dvoutetka“ bylo navození takového právního stavu, který by umožnil prosadit ideové představy komunistické vlády.

Nutnost vytvoření nového právního řádu zdůrazňoval i Klement Gottwald, který prohlásil, že „je třeba zlikvidovat ten nemožný stav, kdy u nás platí zákony z doby Marie Terezie.“ I z tohoto důvodu vláda uložila 7. a 14. července 1948 ministerstvu spravedlnosti vypracovat osnovy zákoníků (do 1. 9. 1950) a poté je předložit k jejich schválení. Osnovy zákoníků se měly zabývat jak hmotně právními normami, tak i normami procesními. Dále se mělo jednat i o změny v organizaci soudnictví. Právo mělo projít celkovou novou kodifikací, a to „způsobem odpovídajícím současným sociálním a hospodářským poměrům“.

Chystané kodifikace měly mít unifikační charakter – tedy měly platit pro celé území ČSR. (východní bratři se tak konečně dočkali občanského zákoníku, pokud nepočítáme Bachův absolutismus). Pro jejich vypracování byly zřízeny čtyři kodifikační komise – pro občanské právo hmotné, občanské právo procesní, trestní právo a zvláštní úkoly (právo autorské, směnečné, obchodní či šekové). Tyto komise se pak dále dělily do subkomisí, např. v oblasti občanského práva na subkomisi pro dědické či subkomisi pro věcné právo.

Návrhy byly výsledkem činnosti velkého počtu lidí z řad vysokoškolských pedagogů, soudců, prokurátorů či advokátů. Silně však byl zastoupen i laický prvek (dělníci z ČKD, mládežničtí funkcionáři aj.). Velký důraz byl kladen na využívání sovětských zkušeností – „hvězdami“ byli A. V. Venědiktov nebo A. J. Vyšinskij.

Návrhy jednotlivých kodexů byly 28. 10. 1949 předloženy tehdejšímu ministru spravedlnost Alexeji Čepičkovi (jako byl Rieger zeť Palackého, Čepička byl zeť Gottwalda).

VÝSLEDKY PRÁVNICKÉ DVOULETKY

pozn.: detailně se jednotlivými kodexy zabývají další otázky, proto zde uvádím jejich pouhý výčet

Prvním výsledkem právnické dvouletky byl zákon o právu rodinném, publikovaný pod číslem 265/1949 Sb.

V oblasti občanského práva byl přijat nový občanský zákoník – tzv. „střední kodex“ – 141/1950 Sb. a občanský soudní řád – 142/1950 Sb.