ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
ÚSTAVA Z ROKU 1960
Na konci padesátých let dospěli ti „nejaktivnější a nejuvědomělejší občané z řad dělníků, rolníků a inteligence“ k názoru, že socialismus zvítězil a tuto skutečnost je třeba reflektovat v nové ústavě. Proto byla 11. 7. 1960 nová ústava, označovaná jako socialistická, přijata pod číslem 100/1960 Sb.
Co se struktury týče, skládala se ústava z prohlášení, na které navazovalo celkem devět hlav.
Prohlášení, podobně jako v Ústavě 9. května, mělo povahu politicko-ideologického dokumentu. Konstatovalo, že v ČSR byl vybudován socialismus a je třeba sbírat síly na přechod ke komunismu.
HLAVA PRVNÍ – SPOLEČENSKÉ ZŘÍZENÍ (ČL. 1 – 18)
Hned v první článku bylo stanoveno, že Československá socialistická republika je socialistickým státem dvou rovnoprávných bratrských národů – Čechů a Slováků.
V této hlavě byl zařazen článek 4, který stanovil vedoucí úlohu KSČ ve společnosti. .
Jak již ale název napovídá, obsahem této hlavy bylo především vymezení některých ekonomických záležitostí – např. bylo stanoveno, že „ekonomickým základem Československé socialistické republiky je socialistická hospodářská soustava, která vylučuje jakoukoli formu vykořisťování člověka člověkem“ (čl. 7). Potlačeno také bylo soukromé vlastnictví - socialistické společenské vlastnictví má dvě základní formy: státní vlastnictví, které je vlastnictvím všeho lidu (národní majetek), a družstevní vlastnictví (majetek lidových družstev). Osobní vlastnictví občanů bylo garantováno k spotřebním předmětům, zejména k předmětům osobní a domácí potřeby, rodinným domkům, jakož i k úsporám nabytým prací (čl. 9)
HLAVA DRUHÁ – PRÁVA A POVINNOSTI OBČANŮ (ČL. 19 – 38)
Katalog občanských práv v určitých oblastech potlačil svobodu jednotlivce, když ji podřídil zájmu celé společnosti – „v zájmu pracujícího lidu.“ Celkově však byl oproti Ústavě 9. května katalog úžeji vymezen.
KAPITOLA TŘETÍ – NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ (ČL. 39 – 60)
Národní shromáždění zůstalo i nadále jednokomorové, tvořené 300 poslanci volenými na dobu čtyř let. NS se usnášelo na zákonech, volilo prezidenta, vyslovovalo důvěru vládě. Poslanec však byl vázán imperativním mandátem - Poslanec Národního shromáždění … být ve stálém styku se svými voliči, dbát jejich podnětů a pravidelně jim skládat účty ze své činnosti. V době, kdy nezasedalo, vykonávalo jeho pravomoc 30členné předsednictvo.
KAPITOLA ČTVRTÁ – PREZIDENT (ČL. 61 – 65)
Prezident byl volen na dobu pěti let Národním shromážděním, nově mu však také byl odpovědný. Taxativní vyjmenování jeho pravomocí se prakticky nelišilo od předchozí ústavy.
KAPITOLA PÁTÁ – VLÁDA (ČL. 66 – 72)
Vládu, která byla jako tradičně odpovědná Národnímu shromáždění, jmenoval prezident republiky.