ČPD - zkouška

Státní prokurátor se dokonce mohl rozhodnout o neoznámení a neprokázání těchto činů, o spolčení, nadržování a podněcování k nim, rozhodoval také o trestných činech příslušníků SNB. Výslech obviněného byl veden prokurátorem, současně prokurátor vedl výslech svědků, shromažďoval důkazy, rozhodoval o uvalení vazby. V kompetenci prokurátora bylo rozhodování např. o domovních prohlídkách.

Nový trestní řád byl vydán roku 1956 jako zákon č. 64/1956 Sb. Nahrazoval některá represivní ustanovení. Nejvýrazněji byla změněna podoba přípravného zřízení.

pozn.: do tohoto období spadají také kodexy z trestního práva správního, o nich však pojednává další otázka

VÝVOJ V ŠEDESÁTÝCH LETECH

Na počátku 60. let byly oba kodexy z roku 1950 (resp. TŘ z roku 1956) nahrazeny novými, a to trestním zákoníkem (č. 140/1961 Sb.) a trestním řádem (č. 141/1960 Sb.).

TRESTNÍ ZÁKON Č. 140/1961 SB.

Vybudování socialismu s sebou přineslo i zmenšení napětí mezi jednotlivými třídami. Pro odstranění nedostatků TZ z roku 1950 byl proto roku 1961přijat zákon nový – TZ č. 140/1961 Sb. Novelizace s pak dočkal v roce 1965 (č. 56/1965 Sb.), platil v pozměnené podobě až do r. 2009

Hned v prvním paragrafu bylo zmíněno, že „účelem trestního zákona je chránit společenské a státní zřízení Československé socialistické republiky, socialistické vlastnictví, práva a oprávněné zájmy

občanů a vychovávat k řádnému plnění občanských povinností a k zachování pravidel socialistického soužití.“

Sníženy byly trestní sazby, maximální výměra odnětí svobody činila 15 let, trest smrti se stal výjimečným. Soudy mohly častěji využívat podmínečného odsouzení a podmínečného propuštění. I tak si ale zákoník uchoval svou převážně represivní podobu, byť lze zahlédnout snahy o převýchovu pachatele.

Zákon se dělil na obecnou a zvláštní část, ta se pak dělila na 12 hlav podle jednotlivých skupin deliktů (např. TČ proti republice, TČ hospodářské, TČ proti rodině a mládeži atd.)

TRESTNÍ ŘÁD Č. 141/1961 SB.

Trestní řád z roku 1961 přinesl v reakci na soudní praxi let padesátých do trestního řízení několik zlepšení. Výslovně formuloval presumpci neviny, zdůraznil zásady objektivní pravdy či ústnosti v řízení před soudy. Zakotvena v něm byla taktéž zásada „in dubio pro reo.“

TRESTNÍ PRÁVO SPRÁVNÍ A TRESTNÍ ŘÍZENÍ SPRÁVNÍ V 50. LETECH MINULÉHO STOLETÍ

V době právnické dvouletky převládalo přesvědčení, že trestní právo správní tvoří specifickou součást správního práva, upravující postih za méně společensky nebezpečné delikty. Jejich řešení mělo být uskutečňováno správními orgány, tedy mimosoudní cestou.

Druhý paragraf trestního zákona správního stanovil, že „podle tohoto zákona se stíhají jako přestupky jen činy, které nejsou trestné podle trestního zákona soudního.“ Trestní zákon správní se podobně jako ten soudní dělil na obecnou a zvláštní část (v té byly vyjmenovány jednotlivé skutkové podstaty).