ČPD - zkouška

OBČANSKÝ ZÁKONÍK Z ROKU 1964 – 40/1964 SB.

Koncem padesátých let bylo soudruhy konstatováno, že platný občanský zákoník „plně neodráží poměry a vztahy, které se v naší společnosti v dané etapě vývoje socialismu vytvořily.“ Po vydání socialistické ústavy se proto začalo uvažovat o vydání nového občanského zákoníku. Ten byl notně okleštěn, anžto postupně docházelo k odluce jednotlivých odvětví – separátně vyšel zákon o rodině (94/1963 Sb.), zákoník práce (65/1965 Sb.), hospodářský zákoník (109/1964 Sb.) a zákoník o mezinárodním obchodu (101/1963 Sb.)

Občanský zákoník, vydaný 26. 2. 1964, byl uveden preambulí a jeho text se členil na úvodní Zásady občanskoprávních vztahů, a osm částí s 524 paragrafy.

První část zákoníku obsahovala obecná ustanovení – charakterizovány zde byly základní pojmy jako občanskoprávní vztahy, jejich účastníci, právní úkony atd.

Druhá část se věnovala socialistickému společenskému vlastnictví a osobnímu vlastnictví.

Třetí část byla věnována osobnímu užívání bytů, jiných místností a pozemků. Čtvrtá se pak zabývala službami .

V šesté části byly upraveny záležitosti týkající se odpovědnosti za škodu a za neoprávněný majetkový prospěch. V sedmé části pak bylo upraveno dědické právo. Poznámkou budiž, že původně znal obč. zákoník pouze tři dědické třídy.

RODINNÉ PRÁVO PO ROCE 1949

ZÁKON Č. 265/1949 SB. O PRÁVU RODINNÉM

Kodifikace rodinného práva, které se vyčlenilo ze systému občanského práva, představovala první z kodifikací v rámci právnické dvouletky. Proto byl zákon o právu rodinném přijat již v roce 1949 pod číslem 265/1949 Sb.

Manželství bylo chápáno jako trvalé životní společenství muže a ženy založené na vzájemných citových vztazích. Uzavřeno mohlo být pouze před místním národním výborem, náboženské obřady mohly být vykonány až poté – tzn. zavedení obligatorního civilního sňatku. Rozvedeno mohlo být pouze výjimečně, a to za předpokladu, že je hluboce rozvráceno a nadále neschopné plnit svou funkci.

Okolnostmi, které vylučovaly uzavření manželství, byly kromě již existujícího manželství blízké příbuzenství, nedostatek věku či omezená způsobilost k právním úkonům.

Na rozdíl od ABGB byli nyní manželé zrovnoprávněni – dle § 15 „mají v manželství muž i žena stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni a vzájemně si pomáhat.“ Majetkové vztahy mezi manželi byly upraveny zákonným majetkovým společenstvím (dřívější název pro bezpodílové spoluvlastnictví manželů) – tj. majetek nabytý během manželství, vyjma majetku získaného darem či děděním, se stával společným majetkem obou.

Děti podléhaly moci rodičovské, na které se ale podíleli oba rodiče, patriarchální moc tedy vzala definitivně za své.