ČPD - zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Druhá instance byla tvořena apelačními soudy v Praze a Brně, které rozhodovaly o všech odvoláních proti rozhodnutím prvoinstančních soudů.
Nejvyšší soudní instancí pak byl Nejvyšší soudní úřad ve Vídni.
DRUHÁ SOUDNÍ REFORMA – 1787
V rámci druhé soudní reformy dochází k oddělování civilních a trestních soudů a přenesení trestněprávní agendy „na soudy, které budou vybaveny postačitelným počtem zkoušených řádně placených mužů.“ Prvoinstanční pravomoc byla dána kriminálním soudům, které měly zpravidla sídlo v krajském městě. Jako apelační soudy pak působily vrchní kriminální soudy.
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ABSOLUTISTICKÉHO PRÁVA - PRAMENY PRÁVA, SYSTÉM PRÁVA,PUBLIKACE PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
V nově formované západní části monarchie se lze setkat s několika charakteristickými rysy práva. Středověké obyčeje začínají být nahrazovány psaným právem a za své vzal v důsledku unifikace také právní partikularismus. Nové právní předpisy již upravily jednotlivá právní odvětví jednotně pro celé obyvatelstvo bez ohledu na příslušnost k různým společenským vrstvám.
Forma práva se mění s vydáním Obnoveného zřízení zemského, ve kterém byl obsažen zákaz používaní starších soudních nálezů a obyčejů. Zákonodárná pravomoc sněmu je omezena na minimum a je svěřena panovníkovi jako jedinému tvůrci zákonů. Neexistuje žádná právní úprava, která by předem nebyla schválena panovníkem. Převahu mají patenty, reskripty, mandáty, artikuly, řády a instituce, tj. projevy panovnické vůle.
Objevují se tendence k unifikaci práva, které odpovídají centralistickým snahám Vídně, snaze omezit moc stavů jednotlivých zemí a podrobit země vůli panovníka. V tereziánské době vítězí snaha o unifikaci česko-rakouského práva. Uhry a uherské právo zůstávají mimo unifikační snahy (vyjma doby Bachova absolutismu). Od druhé poloviny 18. století se jako výraz unifikačních tendencí vytváří česko-rakouské zákoníky a do té doby platné české právo se rozptyluje ve společné právo česko-rakouské.
Základním předpisem platícím v zemích Koruny české bylo od dob jeho vydání Obnovené zřízení zemské. V oblasti městského práva po dlouhou dobu platila Koldínova Práva městská království českého (od roku 1690 jako jediný pramen městského práva).
(pozn.: dále si nejsem úplně jist, co Vojáček myslí tou publikací. Osobně si myslím, že mu jde až o tu publikaci za Josefa II. a dále, ale jeden nikdy neví.)
Změna také nastává v oblasti shrnutí a publikace právních předpisů. Postupně byly vydány následující sbírky právních předpisů:
1. Codex Ferdinandeo-Leopoldino-Josefino-Carolinus (1720) – shrnutí zákonodárství od doby Ferdinanda IV. (nastoupil na trůn 1646) 2. Úplný výtah všech v království českém na konci 18. století stávajících zákonů (1800) – 10 svazků, bylo v nich nadále pokračováno až do roku 1825