ČPD - zkouška

JEDNOTLIVÁ PRIVILEGIA

Pro ilustraci uvádím několik nejzákladnějších privilegií, kterými byla, či mohla být, města nadána:

o ius iudicii – právo na městský soud o právo trhové o právo mílové – zaručení monopolu městských řemeslníků do jedné míle od hradeb (vyjma kovářů) o právo várečné – co by to bylo za město bez piva? o právo hrdelní – právo udělovat trest smrti o právo horní – právo těžit nerosty o právo hradební – právo postavit si opevnění a provozovat vlastní vojsko

KODIFIKACE MĚSTSKÉHO PRÁVA

Jednou z prvních kodifikací ve formě právní knihy byla Kniha písaře Jana ze 14. století, patřící ve své době k nejlepším evropským dílům.

Se snahami o unifikaci městského práva se lze setkat v 16. století. Důvody pro ni byla zvýšená potřeba právní jistoty, která byla vzhledem v nejednotnosti městského práva obtížná. Roku 1523 byla českým zemským sněmem zřízena komise pro vypracování zákoníku městského práva.

Roku 1536 pak tiskem vyšly Knihy práv městských, jejichž autorem byl Brikcí Kouřimský (proč jen měl tak blbý jméno?). Samotná kodifikace vyházela zejména z výše uvedené Knihy písaře Jana, resp. jejího českého překladu. Nicméně se však nestala oficiální kodifikací, ačkoli byla často používána.

Oficiální kodifikací se tak stala až Práva městská království českého z roku 1579, jejichž autorem byl Pavel Kristián z Koldína. Toto dílo bylo precizním zpracováním, na vysoké úrovní byla systematika i přehlednost. Hojně bylo taktéž ovlivněno římskoprávními vlivy. Kratším výtahem z ní byla tzv. Krátká summa.

MĚSTSKÉ SOUDY

Rozpory mezi měšťany byly řešeny městskými soudy. Drobnější spory řešil rychtář, závažnější pak městští konšelé.

Samotný proces byl veden ústně, před jeho zahájením musel žalobce požádat o doručení půhonu (předvolání) žalovanému.

Při samotném sporu přednášely jednotlivé strany důkazy, ať již svědky, písemnými dokumenty či předem provedeným ohledáním. Rozsudek vynášel purkmistr, pokud se soudci nedokázali jednomyslně shodnout, obraceli se na soud vyšší instance. Od roku 1458 pak v Praze fungoval apelační soud.

ZÁKLADNÍ RYSY SOUKROMÉHO PRÁVA DO 17. STOL

České soukromé právo se ve středověku řídilo českým právem obyčejovým. To bylo sebráno v právních knihách, zejména o městském právu. Subsidiárně se používalo římské právo.

Samotné právní postavení jedince, a tím i rozsah jeho subjektivních práv, bylo v prvé řadě determinováno jeho příslušností k dané sociální vrstvě. Dále pak zletilostí, ctí a v některých případech také pohlavím.

Například zletilost byla v městském právu pod vlivem římského práva stanovena na 14 let u mužů a 12 let u žen. Koldínova Práva městská pak stanovila pro muže hranici 18 let, pro ženy 15 let.