Politologie_vypracované_otázky

Je pochopitelné, ţe zdaleka ne všechny spolky lze chápat jako zájmové organizace v našem pojetí.

Najdeme mezi nimi řadu organizací, které jsou orientovány jako čistě vzájemně prospěšné. Zaměřují se tudíţ výlučně na své členy a nestarají se o okolí. Najdeme však i mnoho takových, jejichţ aktivity směřují do vnějšího prostředí a přesahují zájmy jednotlivých členů spolku. Tyto organizace se věnují např. ochraně ţivotního prostředí, ochraně základních práv, sportu či kultuře.

Specifickým případem je pak iniciativa spolků (zejména jejich „střešních“ organizací) v oblasti právní regulace dopadající na ně samotné. V minulosti se takto podařilo prosadit obnovení moţnosti vést jednoduché účetnictví či zrušení zákonné povinnosti doplnit název občanského sdruţení zkratkou „o.s.“.

Tripartita v ČR

Tzv. tripartita je platformou, na níţ dochází k sociálnímu dialogu mezi odbory, zaměstnavateli a vládou. V ČR má podobu Rady hospodářské a sociální dohody, jejímţ vrcholným orgánem je Plenární schůze, které se účastní vedle předsedy vlády 7 dalších zástupců vlády, 7 zástupců zaměstnavatelských svazů a 7 zástupců odborových centrál. Za odbory jsou sociálními partnery vlády Českomoravská konfederace odborových svazů a Asociace samostatných odborů, za zaměstnavatele Svaz průmyslu a dopravy ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Předmětem jednání tripartity jsou otázky hospodářského a sociálního rozvoje společnosti, jehoţ základním předpokladem je udrţení sociálního smíru.

Charakteristika systému stran v ČR

Vývoj systému stran směřující po roce 1989 k obnovení politického pluralismu probíhal v několika etapách. První etapa do voleb 1990 je někdy označována jako atomizovaný pluralismus. To – jak jiţ bylo výše uvedeno – bylo dáno i existencí jediné výrazné konfliktní linie, která neměla sociálně ekonomickou dimenzi. Následující vývoj však k této dimenzi směřoval, neboť jednou ze zásadních otázek volební kampaně jiţ ve volbách roku 1992 byla ekonomická transformace personifikovaná v osobě předsedy ODS Klause. Další konfliktní linii představovalo budoucí státoprávní uspořádání.

Po volbách – jak je vidět i výsledku voleb následujících (1996) – dochází k prohloubení pravo- levého spektra. Vedle jasně profilované strany pravice – ODS, se ČSSD stává nejen hegemonem levice, ale i moţnou vládní alternativou. Volby v roce 1996 znamenají další krok ke stabilizaci systému, kdyţ se parlamentními stranami stává 6 subjektů a tuto tendenci potvrzují i předčasné volby v roce 1998, v nichţ poprvé vítězí ČSSD. Volby 2002 pro vývoj systému stran jako jiţ konsolidovaného nic zásadního nepřinesly. Ve volební kampani se jako důleţitá konfliktní linie projevila rozdílná orientace ke vstupu do EU.