Politologie_vypracované_otázky

s reportéry, dokud věří, ţe jejich myšlenky získají zvýhodňující přístup k veřejnosti. Ten mohou zvaţovat podle vlastností a kvantity předpokládaného publika, vlastností a rozsahu obsahu a podle prestiţe média.

1. inzerenty a médiem. Inzerenti platí za pozornost publik, kterou jim médium doručuje na základě statistických odhadů popisujících velikost, bohatství a věk spotřebitelů. Čím je publikum větší, čím je bohatší a čím větší je proporce věkové skupiny s nejvyšším spotřebitelským potenciálem, tím cennější je inzertní prostor a jsou vyšší ceny, které můţe médium vyţadovat.

2. spotřebiteli zpravodajství a redakcí zpravodajství. I tento vztah je zaloţen na směně. Pozornost příjemce je směněna za informaci. Zpravodajská oddělení usilují o pozornost různých publik, jak z novinářských účelů, tak kvůli prodeji inzerentů.

3. spotřebiteli zpráv a širokou veřejností. To jakým způsobem jsou informace získané ze zpravodajství vyuţitelné ve společnosti, ovlivňuje, jak příjemce vnímá médium a zda se bude ke zpravodajství média vracet.

Mediální teorie se proto také zabývá tím, jaký by měl být vztah mezi médii a společností, a proto dospívá k formulaci poţadavků na jejich činnost. Tyto poţadavky mající podobu norem se nevztahují jen ke zpravodajství, ale mají charakter tzv. normativních teorií, které se obecně zabývají očekávaným chováním médií ve společnosti.

Pokud jde o zpravodajství, jsou tyto normativní poţadavky vyjadřovány na více úrovních:

1. jako představy kaţdodenních příjemců zpráv

2. jako provozní kodexy mediálních společností

3. jako součást mediálního vzdělávání (mediálních pracovníků i široké veřejnosti)

4. jako legislativní úpravy a regulační mechanismy spojené s fungováním regulačních orgánů

5. jako profesionální mediální kritika nebo profesně etické kodexy profesních sdruţení (u nás např. Syndikátu novinářů ČR).

Komunikace; pojem masové komunikace.Média,masová média.Klasifikace masových médií

Komunikace je přenos informací pomoci jazyka, přičemţ nejčastěji pouţívaným jazykem je lidská řeč. Teorie sdělování informací je studována sociologií, informatikou a dalšími vědními obory, přičemţ důraz je kladen na ovlivnění obsahu zprávy během přenosu od sdělovatele k příjemci informace (informační šum). Z hlediska politologie je důleţité rozlišení na sdělování informace na intelektuální (důraz na objektivnost sdělení) a emotivní. Sdělení můţe být nejen slovní, ale i nevýslovné (nonverbální např. mlčení).

Komunikace slouţí k řešení základních problémů a rozvíjení aktivit ţivota lidské společnosti, přičemţ

s komunikací se můţeme setkat i ve světě zvířat. Lidská komunikace však umoţňuje předávání i údajů o velmi abstraktních věcech (symbolická komunikace, schopnost člověka podílet se na ţivotní zkušenosti jiných osob). Komunikace zprostředkovává koordinaci aktivit mezi lidmi, oţivuje zkušenosti z minulosti, umoţňuje plánování budoucnosti, překonává izolovanost jedinců, spolupůsobí při socializaci člověka a rozšiřuje lidské vědění.