Politologie_vypracované_otázky

!!! K tématu politická kultura v ČR článek na internetu: http://www.pehe.cz/clanky/1997/politicka- kultura-v-ceske-republice !!!

1. Komunikační subsystém.Média a společnost + 34. VIZ NÍŢE

Komunikační subsystém je tvořen systémem všech politických vztahů, ať jiţ formalizovaných či neformalizovaných, které vznikají v rámci politického systému. Jedná se mj. o vztahy mezi orgány státní moci a správy, orgány samosprávy, politickými stranami, zájmovými organizacemi.

Popřípadě můţeme vymezit tento subsystém jako souhrn politických vztahů mezi politickými institucemi (viz institucionální subsystém), masovými médii a občany.

Masová média mají vedle řady společenských fcí zvláště v komunikačním subsystému politického systému takové fce jako je informační fce, výchovná fce (podíl na procesu politické socializace), platformy pro veřejnou diskuzi a v neposlední řadě „hlídacího psa“ demokracie.

Komunikace v rámci tohoto subsystému má řadu rozdílných forem, počínaje politickými a volebními kampaněmi, přes politickou propagandu aţ k politické reklamě.

Informační fci představuje v současných médiích takový důleţitý mediální ţánr, jakým je

zpravodajství.

Prostřednictvím zpravodajství jsme informováni o mnoha událostech společenského ţivota – politických, ekonomických, kulturních, sportovních. Politické zpravodajství nám prezentuje komunikace mezi politickými institucemi. Stejně jako všechny mediální produkty je však také konstrukcí reality. Teorie masové komunikace proto analyzuje faktory, které působí na produkci zpráv.

Poukazuje mj. na „gatekeeping“ (hlídání brány), které spočívá ve výběru událostí, které se stanou zprávami „gatekeeperem“ (hlídačem, vrátným, dveřníkem). Jiţ v polovině 60. let poukázali ve své práci Galtung a Holomboe-Rugeová na 12 faktorů (tzv. zpravodajských hodnot), které z události mohou vytvořit zprávu.

Za tyto faktory povaţují:

1. frekvenci (časové rozpětí, které potřebuje událost ke svému rozvoji. Čím více toto časové rozpětí odpovídá periodickému způsobu vycházení médií, tím větší je pravděpodobnost, ţe se stane zprávou)

2. práh pozornosti (aby se událost stala zprávou, musí překonat jistý práh pozornosti. Čím vyšší je intenzita události – absolutní intenzita – popř. čím víc událost nabývá na intenzitě, tím spíš o ní bude podána zpráva. Ona intenzita se můţe vztahovat k různým aspektům dané události, např. k významu či negativitě.)

3. jednoznačnost (čím jasnější a jednoznačnější je událost, tím spíš bude ohodnocena jako vhodná pro zpravodajství.)

4. význam (čím více je událost publiku pochopitelná – z etnocentrického či kulturního pohledu blízká - nebo můţe-li mít přímé důsledky na vlastní ţivot příjemce, tím spíše se stane zprávou.)

5. souznění (čím více události splňují očekávání publika – protoţe jsou spojeny s něčím, co si publikum přeje, nebo co očekávalo – tím snadněji se stane zprávami.)

6. překvapení (na druhou stranu – čím neočekávaněji, popř. vzácněji se událost objeví, tím větší je pravděpodobnost, ţe se stane zprávou. Překvapení se vztahu na události v kulturní blízkosti či na jiţ nastavený horizont očekávání.)

7. kontinuitu (pokud se událost dostala jiţ jednou přes zpravodajský práh, informuje se o ní nadále, i kdyţ hodnota této zprávy je v porovnání s hodnotami událostí, které se ještě zprávami nestaly, niţší.)

8. variaci (je-li profil zpráv určován převáţně určitými událostmi – např. vnitřní politikou – mají komplementární události – v tomto případě např. zahraniční politika – větší šanci stát se zprávami, protoţe se média snaţí o vyváţené zobrazení mnohostranného světa.)

9. vztah k elitním národům

10. vztah k elitním osobám (události, v nichţ figurují mocné a výrazné národy a osobnosti, mají zvlášť velkou zpravodajskou hodnotu, neboť mají většinou velký dosah. Elitní osoby často slouţí jako objekty pro identifikaci.)

11. personifikaci (události, které mohou být podány jako důsledky jednání konkrétních identifikovaných osob mají větší zpravodajskou hodnotu neţ abstraktní strukturní jevy. Osoby mohou poslouţit k identifikaci a usnadňují zpravodajství/fotografie, filmy, rozhovory/.)

12. negativitu (čím je událost negativnější, tím spíše se stane zprávou)