Politologie_vypracované_otázky

veřejné nástroje:

- diplomacie parlamentní, nestátní a veřejná (aktivity samosprávných celků a regionů)

• podnikatelské kontakty, vzájemné investice

• spolupráce vědy, výzkumu a školství

• kulturní, mediální kontakty

• cílená prezentace ČR

• podpora osvěty a vzdělávání populace v bezpečnostních a právních otázkách, které se týkají pobytu v zahraničí, v praktických problémech mezinárodních vztahů

Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy pro oblast zahraniční politiky.

Zabezpečuje vztahy k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením a koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce.

Zahraniční politika ČR

ČR je stabilní demokratickou, ekonomicky a sociálně vyspělou zemí s historicky bezprecedentní mírou zajištění svého mezinárodního postavení a vnější bezpečnosti. Naše zahraniční politika můţe díky tomu reflektovat nejen pragmatické zájmy, ale také hodnoty, jeţ po pádu komunistického reţimu přijala za své česká společnost. Primárním českým zájmem je přispět k vývoji mezinárodního řádu, který bude respektovat oprávněné zájmy všech účastníků včetně základních práv a bezpečnosti jednotlivců.

Transformace, obchod a lidská bezpečnost

Úhelným kamenem budoucí zahraniční politiky ČR je udrţení harmonie mezi podporou lidských práv a demokratizace, zajištěním bezpečnosti a vnější hospodářskou politikou. Podpora lidských práv, transformační spolupráce a rozvoje, která se opírá nejen o dlouholetý široký konsenzus demokratických parlamentních stran, ale také o úspěšnou činnost nevládního sektoru, musí zůstat vlajkovou lodí české diplomacie. V konkrétních situacích bude mít transformační politika různou podobu a intenzitu, její zásady však mají být přítomny ve vztahu ke všem zemím, které nedosáhly demokratické úrovně vládnutí a uznávaných standardů ochrany lidských práv.

Druhou základní sloţkou českého působení v zahraničí je vnější hospodářská politika. ČR má eminentní zájem na udrţení a prohloubení liberalizace mezinárodní ekonomické výměny. Česká republika musí samozřejmě zajistit i nezbytnou politickou podporu českých subjektů v zemích, kde to místní podnikatelské prostředí vyţaduje, tedy zejména na nerozvinutých nebo nově se objevujících trzích.

Neopomenutelnou součástí české zahraniční politiky je i energetická bezpečnost.

Bezpečnostní hrozby, jimţ v současnosti čelíme, jsou převáţně nestátní povahy. Za nejvýznamnější z nich povaţujeme organizovaný zločin spojený s nelegální migrací. Stejně jako v případě terorismu jde o problém, k jehoţ řešení je nezbytná úzká spolupráce se sousedními zeměmi, ostatními členy EU a zeměmi, v nichţ mají tyto hrozby svůj původ. Vedle vlastních zájmů je přitom nezbytné brát ohled na priority spojenců v rámci NATO a EU. Bezpečnostní zájmy České republiky se také úzce prolínají s její rozvojovou politikou a s politikou podpory lidských práv.