Politologie_vypracované_otázky

velmoci výrazně se projevující v jedné oblasti mezinárodních vztahů (Japonsko je nepochybně hospodářskou velmocí), velmoci mající vliv v příslušném regionu (Francie, Indie, Brazílie) a na státy, které se aktivně projevují v místním měřítku (ČR).

V souladu se zásadou obecného mezinárodního práva – zásadou svrchované rovnosti – mají všechny státy rovná práva a rovné povinnosti. Zároveň je však zřejmé, ţe nemají stejné faktické postavení vyplývající z rozdílných mocenských potenciálů. Nejde přitom jen o takový faktor, který je povaţován za určující, tzn. Raketojaderný potenciál, resp. schopnost odvetného úderu prostřednictvím nukleárních zbraní, ale i o další významné faktory – velikost území, počet obyvatel, výkonnost ekonomiky, surovinovou základnu či geostrategickou polohu.

Jak ukazuje i vývoj po r. 1945, není zařazení toho kterého státu do příslušné kategorie definitivní.

Svědčí o tom i snahy o reformu OSN, zvláště otázka rozšíření stálých členů Rady bezpečnosti, kdy se předpokládá, ţe potenciálními novými stálými členy budou nejen některé tzv. vyspělé státy (Německo, Japonsko), ale i představitelé tzv. států rozvojových (mj. Indie a Brazílie).

Mezinárodní organizace,pojem, typologie

Mezinárodní organizace jsou nejpočetnějším subjektem současného mezinárodního systému. Jejich role jako institucionalizované formy mezinárodní spolupráce postupně narůstala, jak o tom svědčí i jejich početní růst od počátku 20. století. Jestliţe počátkem 20. století počet všech tehdy existujících mezinárodních organizací nepřesahoval 300, pak jich existuje nyní cca 5000 a předpokládá se jejich další dynamický nárůst.

Mezinárodní organizace představují buď sdruţení nejméně 300 států nebo právnických či fyzických osob nejméně z 3 státu usilující o plnění úkolů vyplývajících ze zakládající listiny orgány k tomuto účelu zřízenými. Proto lze jako základní členění uvést členění na mezinárodní organizace vládní – sdruţují státy – a nevládní – sdruţují jiné právnické a fyzické osoby. Jejich klasifikace je však širší. Podle rozsahu účastníků dělíme mezinárodní organizace na organizace univerzální, tedy takové, jejichţ členy je většina států světa (OSN) a na organizace partikulární, jejichţ členy je jen určitý počet států (Rada Evropy). Partikulární organizace pak můţeme ještě dále členit na organizace meziregionální, regionální, subregionální.

Meziregionální organizací je např. Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), sdruţující jak některé státy S-Ameriky (Kanada, USA), tak 14 států Z-Evropy. Organizacemi regionálními jsou nepochybně EU nebo také Organizace africké jednoty. Subregionálními např. Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA). Jiným kritériem mohou být úkoly, které má ta která mezinárodní organizace plnit. Jejich škála je neobyčejně široká, neboť to mohou být úkoly politické (OSN), politicko-vojenské (Západoevropská unie – ZEU), ekonomické (Světová obchodní organizace), kulturní a osvětové (UNESCO), zdravotní (Světová zdravotnická organizace) apod.