Politologie_vypracované_otázky

Systém více stran extrémně polarizovaný se vyznačuje větším počtem stran, jejichţ ideologická vzdálenost je značná. Setkáváme se zde i s tzv. stranami antisystémovými, coţ se projevuje v konfrontačním charakteru rozhodovacího procesu. V tomto systému převládají tendence odstředivé jako výsledek zmíněné polarizace. Byť strany, které mají blízko ke středu, mají monopol na konstituování vlád, musí se počítat i

s moţností negativní většiny. Jako příklad tohoto typu systému stran si můţeme uvést systém stran Výmarské republiky, tzv. IV. Republiky ve Francii a také systémy stran bývalých komunistických zemí.

Sartori se rovněţ zabývá systémem stran, v němţ nedochází k rivalizaci (soutěţi) politických stran.

Zde pak rozlišujeme mezi systémem jedné strany, kdy se s dalšími stranami nesetkáváme, a systémem strany hegemonní, v němţ sice „existuje“ větší počet stran, avšak všechny jsou podřízeny straně, která uplatňuje svoji vedoucí úlohu.

Typologie systémů stran, tak jak ji najdeme u Smitha, zdůrazňuje vzájemné vztahy mezi stranami, zejména moţnost spolupráce nebo konfrontace, tedy schopnost vstupovat do koalic a tím přispívat ke stabilizaci celého politického systému. Na tomto základě rozeznává systém stran roztříštěný, rovnováţný a nerovnováţný.

Pro roztříštěný systém stran je typický jejich větší počet, přičemţ mezi nimi neexistují velké ideologické vzdálenosti a ţádná z nich není schopna stát se stranou dominující. V koaličních vládách proto musí být zastoupeno více stran, takţe připadá v úvahu vznik různých koaličních seskupení. Objevuje se například v Dánsku, Belgii, Finsku nebo v Nizozemí. Tento Smithův typ se nepochybně blíţí Blondelově systému více stran bez strany dominující.

Rovnováţný systém stran je sice zaloţen na výraznější polarizaci, avšak ta má pouze 1 rozměr – sociálně ekonomický, který je prezentován rivalizací mezi pravicí a levicí. Rysem tohoto systému je zároveň i bezproblémové střídání vlády a opozice. Nemusí se jednat jen o tradiční systémy 2 stran, ale i o systémy

s bipolární polarizací. Tento systém se podobá Sartoriho systému umírněné polarizace. Rovnováţné systémy fungují ve Švédsku, Norsku, SRN, Francii, Rakousku.

Nerovnováţný systém stran předpokládá existenci politické strany, která plní roli strany dominující v tom smyslu, ţe na jedné straně získává tato strana ve volbách větší počet hlasů neţ ostatní, avšak není schopna získat absolutní většinu. Je proto nemoţné, aby byla sestavena stabilní vláda bez její účasti. Jedná se vlastně o velmi blízký typ Sartoriho systému strany predominující.

Jak bylo uvedeno výše, tuto roli naplňovala několik desítek let křesťanská demokracie v Itálii a podobnou roli měla i křesťanská demokracie v SRN v období éry Adenauera či sociální demokracie ve Švédsku do r. 1976.