Politologie_vypracované_otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
liberálně-demokratické, zahrnující státy Z-Evropy a S-Ameriky spolu s Japonskem, Izraelem, některými členy Commonwealthu, Indií a některými latinskoamerickými státy, zejména Kostarikou. V 70. a 80. letech se vrátily k liberálně-demokratickému systému Řecko, Portugalsko a Španělsko, podobně jako i některé latinskoamerické země, i kdyţ jiné načas, jako např. Chile, tento systém opustily. Také řada bývalých komunistických států buď jiţ téměř liberálně demokratický systém vytvořila, nebo jej vytváří. Politika těchto států nesměřuje přímo ani k rovnostářství, ani k individualismu. Sice mezi nimi existují značné rozdíly, co se týče rozdělování příjmů a sociálního systému, ale základní normy, které si tyto státy osvojují, zůstávají na půli cesty mezi těmito extrémy. To je pravděpodobně výsledkem liberálně demokratického uspořádání, které tyto země přijaly. Různé skupiny zde vyslovují s přinejmenším umírněnou otevřeností své názory a soutěţí v získávání podpory ze strany obyvatelstva, zvláště pak prostřednictvím voleb. Výsledkem je soubor politických norem, které jsou někde uprostřed politického spektra, ačkoliv se zde objevují snahy po vychýlení oběma krajními směry.
rovnostářsko-autoritářský, příznačný pro komunistické státy, které tradičně reprezentovaly země bývalého SSSR a země V-Evropy a dále Čína, S-Korea, Mongolsko, Vietnam, Kuba, Angola, Mosambik. Velký egalitářský efekt měla v těchto státech neexistující koncentrace individuálního bohatství. Rozvinutý systém sociální podpory v nich poskytoval celé populaci stejné prostředky na vzdělání, zdraví a důchody.
tradicionalisticko-individualistický, který převzal normy dříve platné v celém světě, zejména pak v Z- Evropě. V tomto systému hlava státu, zpravidla monarcha, vládne zemi s podporou velké většiny obyvatelstva. Některé oligarchické republiky měly nebo dokonce stále mají podobný charakter. Tento typ je v dnešním světě méně obvyklý, protoţe většina Z-Evropských monarchů se vzdala reálného výkonu moci.
Z těchto důvodů existuje tradicionalisticko-individualistický reţim pouze v relativně odlehlých a uzavřených částech světa (Arabský poloostrov, Himaláje).
Normy mají v tomto systému „tradicionalistický“ charakter: zachovávají nerovnosti a vysoce oligarchické struktury podobně jako normy předrevoluční Evropy. Moc a bohatství jsou koncentrovány v rukou několika málo jedinců a existuje jenom málo podnětů k politické otevřenosti země. V mnoha případech se o politickou otevřenost snaţí sami monarchové.
Tyto systémy nejsou typicky autoritářské. Jsou totiţ zaloţeny na tradiční podpoře obyvatelstva.
Pouze v době krizí je uplatňování autoritářských praktik nezbytné, krizemi se ovšem rozumí vzmáhající se síla opozice. V případě krize je tento systém buď překonán, nebo se transformuje v populistický, popř. autoritářsko-individualistický systém.