Politologie_vypracované_otázky

1. populistický, který se uplatňoval ve většině států Afriky, jeţ získaly nezávislost koncem 50. let a

v průběhu 60. let. Obdobný vývoj probíhal i v J-amerických republikách v počátečních fázích vývoje po získání nezávislosti. Vznik nového státu vyţaduje alespoň částečný odpor obyvatelstva proti koloniálnímu zřízení, musí existovat určité očekávání věcí příštích u velké části obyvatelstva a musí existovat určitý stupeň pluralismu. Populistické reţimy vznikají jako reakce na tradicionalismus a následně oscilují mezi demokracií a monokracií, mezi egalitářstvím a individualismem a mezi liberalismem a autoritářstvím.

Výrazným rysem těchto systémů je relativně malá politická stabilita. Relativní pluralismus vede k existenci rozdílných názorů mezi skupinami a frakcemi: tento vývoj by se mohl projevit v ustavení liberálně-demokratické formy vlády, avšak jedině za předpokladu, ţe politické instituce jsou jiţ silné a

napětí není příliš vysoké, zvláště mezi skupinami, které mají náboţenský, etnický nebo dokonce kmenový charakter. Nezbytnou podmínkou je téţ silný vůdce. Pokud takový charismatický vůdce neexistuje, systém můţe rychle získat odlišnou formu, především systému autoritářsko-individualistického.

1. autoritářsko-individualistický, který se vyskytuje většinou jako reakce na liberálně-demokratické systémy, jak ukázal vývoj v J, střední a V-Evropě před II. Světovou válkou, kdy se do popředí dostal fašismus a zvláště nacismus. Tyto systémy a se periodicky objevovaly po II. Světové válce také v Latinské Americe a jako reakce na populistické systémy téţ v Africe a do určité míry v Asii v 60. letech: základem politického uspořádání se staly armádou podporované, či přímo z armádních představitelů sloţené vlády. Autoritářsko-individualistické reţimy se rovněţ staly výsledkem transformací tradicionalistických systémů, kde je základem pro změnu upadající podpora monarchy. To je případ dřívější Evropy. Po 2. světové válce nastala obdobná situace na Středním východě.

Autoritářsko-individualistické systémy jsou především a hlavně autoritářské: normální politický ţivot je redukován na minimum. Jeho představitelé jsou přesvědčeni, ţe politický ţivot můţe být zcela zakázán a nahrazen řízením shora administrovaným. Některé autoritářsko-individualistické systémy musely akceptovat jistý stupeň „politizace“ a zaloţit organizace zahrnující obyvatelstvo v masové straně, jejímţ hlavním účelem je vyjádřit podporu vůdci a reţimu. Tyto systémy jsou typické hierarchizovanou strukturou, zdůrazněnou rolí vůdce a odmítnutím jakékoliv demokratické koncepce. Sama společnost je hierarchicky uspořádána. Kaţdý v ní má své místo, které téměř biologicky určuje jeho postavení. Cílem systému je vytvořit – nebo reorganizovat – společnost, která loajálně následuje svého vůdce. Tento cíl zůstává ovšem často nenaplněn.